Jejich velký boom je dalším dokladem toho, jak se naše společnost mění, co se týká věku obyvatelstva. „Projevuje se, že se populace stárne, že se lidé dožívají čím dál vyššího věku. Ten přináší problémy se zrakem,“ říká Briana Čechová z Knihovny pro nevidomé K. E. Macana v Praze. „Jednu dobu jsem si mysleli, že nevidomých čtenářů bude časem ubývat, protože mnohé oční nemoci se už nyní dají léčit, zatímco dříve byly neléčitelné. Například ubývá nevidomých dětí. Naopak přibývá lidí vyššího věku, kteří mají takové problémy se zrakem, že už nemohou číst,“ vysvětluje.
Knihovna K. E. Macana je středobodem světa lidí, kteří chtějí číst, ale zdraví jim to nedovoluje. Její součástí jsou studia, ve kterých vznikají nahrávky knihy. Vzniká jich tak sto padesát ročně, další knihovna kupuje, vybírá je mezi těmi, který každý rok vznikají ve vydavatelstvích. A těch je spousta. Nyní prakticky většina nově vydaných knih vzniká vedle papírové podoby i v té zvukové. Namlouvají je známí a oblíbení herci, takže mnozí čtenáři se těší nejen na děj, ale i na zajímavé hlasy umělců, které mají rádi.
„Audioknížky mě zachránily,“ říká Marcela Pittermanová, bývalá dramaturgyně na Barrandově. Dáma, která stála za vznikem řady filmů a pohádek, byla zvyklá vnímat svět jako sled obrazů. O tuto schopnost přišla. Je jí osmdesát sedm let a nevidí. „Byla to velká rána, ale právě díky audioknihám má můj život stále smysl. Dokonce, když poslouchám některé herce, kteří je namlouvají kvalitně, je to větší zážitek, než kdybych četla,“ říká.
Podobně audioknížky změnily život řadě lidí. Knihovnice Kateřina Ševčíková, která pracuje ve zvukové knihovně pro nevidomé a slabozraké v Ostravě, je v kontaktu se spoustou čtenářů, kteří jsou na audioknížky naprosto odkázáni. Telefonuje si s nimi, poslouchá jejich příběhy, vybírá jim knihy, o kterých si myslí, že by se jim líbily, pak nimi probírá, jestli to tak bylo. Některým pro ně chodí příbuzní, některým je knihovníci posílají, někteří nevidomí jsou schopni si pro ně přijít sami. „Pro většinu těchto čtenářů jsou audioknihy doslova záchranou. Někteří po ztrátě zraku měli pocit, že pro ně vše končí, když nebudou moct číst. Teď díky audioknihám často získávají znovu chuť do života,“ říká Kateřina Ševčíková.
Právě nabídka audioknížek v knihovnách je pro mnoho lidí záchranou, protože ne každý má na to kupovat si nové audioknihy. Pro ty, kteří tu možnost mají, je pak skvělou zprávou, že jejich nabídka je rok od roku větší.
„Současný velký boom audioknih začal asi tak před sedmi lety v souvislosti s rozvojem aplikací do chytrých mobilů,“ vysvětluje Jakub Horák, který vede web Naposlech.cz věnující se recenzím audioknih a zajímavostem, které se jich týkají. „Vznikli digitální distributoři, kteří nabízejí audioknihy ke stažení. Člověk si je může stáhnout do smartphonu a poslouchat prakticky kdekoli. Aplikace už nyní fungují tak, že když čtení vypne, knížka se mu pak příště začne odehrávat přesně v místě, kde číst přestal. Audioknihy se tak staly jednoduše dostupné a to se promítlo v jejich stoupající oblibě,“ říká.
O něco více se prodávají audioknížky ve formátu mp3 ke stažení, tedy ty, které se dají umístit do mobilu, než ty na cédéčkách. V mobilech je poslouchají především lidé zdraví, kteří si je berou na cesty a všude, kde se jim nechce tahat s těžkou knížkou. Jenže ty na cédéčkách jsou mnohdy důležitější. Bez nadsázky se dá říct, že právě ony zachraňují životy. No jen si to představme, tady je příklad. Osmasedmdesátiletá Dana přišla loni o zrak prakticky během pár týdnů. Trpí vzácným revmatickým onemocněním, které lékaři nerozpoznali, poté léčba nezabírala a ve výsledku Dana má jen patnáct procent zraku v jednom oku. Co byla dříve její největší záliba? No jistě, čtení, vždyť je bývalá knihovnice. „Nebýt audioknížek, tak nevím. Nemůžu se dívat na televizi, rádio celý den poslouchat taky nejde. Po týdnech, kdy jsem koukala do zdi a přemýšlela, co bude, jsem se rozhodla, že ještě žít zkusím. Přestěhovala jsem se do domova pro seniory, příbuzní mě zásobují audioknihami a já se postupně učím bez zraku fungovat. A každý den se těším, co si pustím. Nejhorší ovšem bylo sehnat přehrávač, který bych byla schopna obsluhovat. Pro mě nepřichází v úvahu knížky si stahovat, nejsem schopna manipulovat s chytrým mobilem. Už jen to, že jsem se naučila bez zraku vkládat cédéčka do přehrávače a vše si tam správně nastavit, trvalo dlouho a pořád mi to zabírá spoustu času,“ vysvětluje.
Pro někoho se audioknížky staly záchranou, pro někoho jen příjemným zpestřením na cestách, pro mnoho umělců zdrojem obživy. Jejich namlouváním se nyní živí spousta herců, každý rok se vyhlašují nejlepší interpreti, nejzdařileji zpracované knihy.
Vlastně je to všechno jedna velká dobrá zpráva. Zpráva o tom, že současné technické možnosti a ochota lidí pomáhat, dělá snesitelnější život lidem, kteří přišli o zrak. Je dobré to vědět, protože se to může stát komukoli.
