Foto: autorka

Fotoreportáž: Mraky

19. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(5.1 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Vávrová 19.11.2020 15:04

Mraky pozoruji a fotím ráda taky, mám jich také sbírku a velice ráda jsem se podívala na tu tvoji zachycenou nádheru. Na těch prvních dvou snímcích je zřetelná tzv. irizace oblaků - jeden z optických (ohybových) jevů v atmosféře.

Alena Tollarová 19.11.2020 14:50

Někdy stojím a s úžasem hledím na nebe. Nemůžu jít, protože bych asi někde narazila do kandelábru. Taky mám v archivu "chlíveček", kam si odkládám mraky, že jednou ... ale teď si myslím, že si zaslouží akorát hodit do koše. Nejvíc mě asi bere hned ten první s barvami duhy, to jsem nikdy neviděla. Nádhera!

Eva Mužíková 19.11.2020 14:12

To se musí umět člověk koukat a stisknout spoušť v pravou chvíli. A to Ty Eleno umíš. Nádhera, až strašidelná.

Vladislava Dejmková 19.11.2020 13:12

Mraky pozororuji a obdivuji také ráda. Ale takhle se mi je nikdy nepodařilo zachytit. Smekám pomyslný klobouk.

Marie Měchurová 19.11.2020 12:55

Mraky mám ráda. Když jedeme vlakem z jednoho konce republiky na druhý, tak je často pozoruji (když není zamračeno, nebo hodně slunečno) a nestačím se divit, jak se místně proměňují a jakých tvarů jsou schopny docílit. Nápad, článek i fotky jsou super.

Zdenka Soukupová 19.11.2020 12:39

Nádherné. Některé fotky mi připadají jako nějaké sci-fi, že to snad ani nemůže být skutečnost. Ale je, já vím, občas i u nás v podvečer je něco podobného k vidění.

Jitka Chodorová 19.11.2020 10:58

Krásné až úchvatné...

Daniela Řeřichová 19.11.2020 10:49

Eleno, to jsou mistrovské fotografie. Připomínají mi obrazy Zdeňka Hajného na motivy Písní kosmických.

Eliška Murasová 19.11.2020 10:47

Jů, to je mraků. Nejúchvatnější pro mě je majestátně shlížející Satýr ve 20.53 na fotce č.8

Hana Rypáčková 19.11.2020 10:38

To je až neskutečné...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá