Co takhle uplést si čepici? Nebo i někomu z rodiny, když času na pletení je teď dost

Svoje první pletařské dílo jsem vytvořila ve 12 letech. Byla to propínací vesta a docela se mi povedla. Od té doby jsem upletla či uháčkovala bezpočet čepic, šál, vest, svetrů a dalších druhů oblečení a doplňků jak pro sebe, tak i pro rodinu a kamarádky. Při zaměstnání jsem si touto činností i přivydělávala.

:-) Být prostě muž, paní Zdenko, je zkrátka sranda a havaj, sám peru, žehlím, vařím, starám se o pastorka a jako vysloužilý speciální pedagog nemohu rozumět plytkému aktivismu bab. Ale váš postřeh si zapíši... :-)

Pletla jsem celý život. Teď hlavně ponožky a začala jsem háčkovat síťovky.

Na své tři děti a celou další velkou rodinu jsem pletla dříve velmi mnoho - teď pletu také už jen ponožky *

Nejvíc na odbyt jdou ponožky, alespoň já je udám vždy nebo vyměním za něco jiného. Horší je, že dva dny pletu a pak mě týden bolí ruka :-(

Jiří, Vy jste prostě muž, a ti to mají zařízené jinak. My ženy článku rozumíme (aspoň myslím).... ☺

Já o té čepici uvažuji. Dokonce mám už i připravenou přízi.

Není nad knížecí rady amatérů, ještě by se mohlo hrát "Člověče, nezlob se!", vyřazenou figurku mít za covid-maroda a napotřetí za covid-zemřelého. Zřejmě i redakční samota tíží...

Čepic zejména na děti jsem uháčkovala nepočítaně. Zejména, když manžel měl úraz jehož následkem musel do invalidního důchodu a děti chodily na 1. stupen ve škole. Peněz rázem hodně ubylo, naše životní úroven značně poklesla a já si takto přilepšovala do rodinného rozpočtu, abych dětem mohla přilepšit a nepoznaly tento pokles.