Foto: autorka

Fotoreportáž: Podzimní procházka parkem

10. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Šárka Nováková

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 10.11.2020 22:51

Krásně nafocená procházka parkem. Také mě překvapilo stejné sousoší, jaké máme i v pražské Stromovce. To pražské muselo být opraveno, protože před několika lety nějaký vandal urazil postavě chlapce hlavu...

Naděžda Špásová 10.11.2020 18:05

Na jaře a v létě to tam je určitě moc hezké. Pěkné fotky.

Jindra Hubačová 10.11.2020 16:53

Park je opravdu krásný , je radost se tam projít. Děkuji za hezké fotky.

Dana Puchalská 10.11.2020 16:30

Parky na podzim mají svoje kouzlo.... Děkuju.

Marie Seitlová 10.11.2020 16:19

Krásně jsem se prošla parkem, který trošku znám, ale vždy spěchám a krás jsem si nevšimla. Musím to někdy napravit.

Soňa Prachfeldová 10.11.2020 15:09

Je fajn, že je vytvářeno hodně zeleně pro lidi.

Jitka Hašková 10.11.2020 14:52

Krásný park a procházka. Škoda, že tam máte ty kovové lavičky, na tom se nedá sedět.

Marie Doušová 10.11.2020 14:43

Krásná procházka ,která se povedla hezky nafotit. Dík....

Irena Mertová 10.11.2020 13:52

Stejně jako Zuzce mi dělají radost všechny íčkařské foto procházky :-)

Daniela Řeřichová 10.11.2020 11:23

Paní Nováková, děkuji za informaci, nevěděla jsem, že ve Stromovce se jedná o druhé provedení.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá