Rodná řeč

Stejných povídání už ty bylo více.

Moc pěkné! Ovšem vaše nejdelší věta ze souhlásek byla překonána. Na tomto webu jsem ji četl a marně ji teď hledám. A pozor na Dvůr Králové!

Ono také záleží na prostředí. Před lety jsme měli polský sálový počítač a k němu polské manuály. To byste koukali, co polských termínů jsme používali. Zdá se, že zglobálnění (a nejen v češtině) odolává populární zavináč (@). Schválně jsem si ve Wikipedii našel, jak je tomu v jiných jazycích po překladu do češtiny: čínsky "myška", dánština "prasečí ocásek", esperanto "šnek", finština kočičí ocásek" nebo "mňau-znak", francouzština "hlemýžď", hebrejština "štrůdl", nizozemština "opičí ocásek", italština "šnek", katalánština "brioška" (typický koláček z Mallorky), korejština "malý sladkovodní šnek bez tykadel", maďarština "červík" nebo "larva", němčina "přítulná opička" nebo "opičí ocas", norština "kudrnatá alfa", polština "opice" nebo "opička", ruština "pes" (= sobaka, sobačka), řečtina "kachňátko", slovinština "opička", srbština "opičátko", švédština "chobot-a" nebo "skořicový závitek. O samotné angličtině nemluvě. Pamatuji se, jak můj kolega diktoval po telefonu ruskému kolegovi svou mejlovou adresu. Tvrdošíjně uváděl "zavýnač" a divil se, že mu Rus nerozumí. :-)

Hezký článek. To mi připomíná, jak jsem chtěla číst vnučce z knihy po mně - Kubula a Kuba Kubikula. Obrázky se jí líbí, ale je tam tolik českých slov - takových dnes nepoužívaných - kterým dnešní děti nerozumí, že jsem čtení nechala... už moje dospělé děti neznají spoustu významů... asi je to normální? Že se řeč takhle mění...

Děkuji všem za příspvěky, mluvte česky, ať zní ta naše krásná česká řeč. Nesnažte se používat anglické výrazy, máme dost českých. Možná nebudeme in, ale na tom už snad dnes ani nesejde

Jejda, paní Soukupová, to, na co máte vzpomínky z dětství, tak to se v mém okolí používá pořád ... Pasovat, prubnout, pucovat, piglovat, taky fusekle, flaška, šufánek, kamrlík ... Tébich , cícha, lajntuch, forhaňk - to ještě používala běžně generace rodičů. Je to jak píše pan Zelenka ... S našimi vnuky to už ale nejspíše vymizí, už děti by měly asi s "tébichem" problém, no a přibírají zase slova z angličtiny ...

Taky se mi nelíbí tolik angličtiny v češtině. Ale asi se toho bohužel nezbavíme. Z dětství si zase pamatuju takovou "poněmčenou češtinu", protože jsme bydleli asi 8 km od Sudet. Jednou mi maminka koupila nové šaty. Šla jsem se pochlubit dědovi, který mi řekl: Tak si je oprubuj ať vidím, jak ti pasujou. Takhle generace mých prarodičů mluvila a mě to tehdy vůbec nepřipadalo divné.

Germanizmy v našem jazyce jsou přirozeným vyústěním vývoje naší historie, spjaté s německým prostředím. Počátkem 19. století většina tehdejších básníků a spisovatelů začínala svou tvorbu v němčině. Ze známějších jmen to byli na příklad František Ladislav Čelakovský, Josef Dobrovský, Antonín Jaroslav Puchmajer, Josef Jungmann nebo i Josef Kajetán Tyl. Není proto divu, že i Máchovy básnické prvotiny, které vznikaly v jeho posledních dvou gymnaziálních letech, byly psány většinou v německém jazyce. Díky obrozeneckému hnutí se český jazyk do literatury postupně vrátil. Lidová čeština nezmizela nikdy, jen v ní zůstaly ony germanizmy.

Souhlasím, ale pro pořádek musím napsat, že naše generace (a generace rodičů a prarodičů) používá zase dost slov z němčiny ... Stalo se mi, že jsem si v kavárně objednala kávu a štrůdl (v nabídce byl samozřejmě "jablkový závin") a mladý chlapec, který obsluhoval nerozuměl co chci ... A to ještě kamarádka nevyrukovala se svým oblíbeným "halb und halb" - dává si kávu s mlékem půl na půl :-)

Naprosto souhlasím s vaší averzí proti pronikání anglikanismů do naší řeči. O tom samém jsem zde 16. srpna 2019 zveřejnil svou Glosu jazykovou. viz: https://www.i60.cz/clanek/detail/23733/mala-glosa-jazykova