Co kdo může

Věrko, hezky napsáno. Spřízněných duší tu určitě budou hodně - nedovedu si představit, že by existoval někdo, koho by se ta nešťastná vlekoucí se situace vůbec psychicky nedotkla - ovšem každý to má asi jinak - někdo je třeba i agresivní (agresivita má mnoho odstínů), já jsem taky spíš úzkostná, jako ty... Jsem strašně ráda za Íčko, to mi hodně pomáhá... Tak se držme :-)

Já si rozhodně legraci z koronaviru nedělám. Snažím se tento čas přežít, co možná nejlépe. Beru to jako fakt, nemám z toho legraci, ale ani se nehroutím. Čekám na lepší časy a věřím tomu, že se dočkám. Věrko, napsala jsi to perfektně.

Vzkaz pro pí. Jitku (promiň, Věrko): Tak doufám, že sem budete chodit častěji a najdete si tu alespoň na dálku známé. A jinak, co se týče bydlení, mám taky jen garsonku. Můžete si přečíst můj někdejší příspěvek Můj domov je, jaký je (dá se vyhledat lupou na hlavní straně vpravo nahoře).

Oprava: o mě postaraly

Paní Ježková, naprosto s Vámi souhlasím. Jsem na tom podobně. Jsou dny, kdy mě situace kolem koronaviru úplně ničí a kdy si myslím, že už to dál nevydržím. Ano, ti, kteří jsou obklopeni rodinou, nepochopí osamělého. Z vlastní zkušenosti vím, co to je být neustále odsuzována za to, že nemám děti (údajně by se o mně postaraly). Dost mnou okolí pohrdá kvůli bydlení, bydlím totiž v garsonce. Navíc jsem introvert a úzkostný melancholik, samotu někdy nezvládám. Přeji Vám pevné zdraví a klid.

Vím, co Tě přimělo k napsání tohoto příspěvku, a proto jsem ho ráda aktuálně zařadila. Věrko, nás "sólistů" je víc, já se nestýkám vůbec s nikým. Každý z nás je originál a tato nezvyklá doba naše vlastnosti, povahové rysy, ale i emoce jen a jen umocňuje. Jedna navenek stejná situace může na 3 lidi působit zcela odlišným dojmem (to není můj nápad, slyšela jsem). Jdeme po ulici a najednou na protějším chodníku velký pes. Někdo - milovník psů s dobrými zkušenostmi - se k němu bez váhání vrhne a hned ho (pokud se pes nechá) začne hladit. Jiný - kterého zvířata celkem nezajímají - jde dál a snad psa ani nevnímá, třeba zrovna mobiluje. No, a třetí - kterého třeba v dětství nějaký pes kousl a při vzpomínce na to se dodnes třese - dostane panický strach a buď prchne nebo zkamení. A tak je to se vším. Přeji Ti, abys k dnešnímu stavu našla co nejlepší myšlenky. A ostatní - mějme k sobě ohleduplnost a zkusme být i trochu psychology.

Věro článek je aktuální k dnešní situaci a plně ji vystihuje. I já to tak cítím a vím jak je život v této době složitý. Čeká mi začátkem ledna operace kyčelního kloubu, ale nevím zda vůbec se operace uskuteční vzhledem k situaci okolo covidu. Také se tak trochu obávám nákazy v té nemocnici. A tak sama nevím jak vše dopadne. Ráda jsem vždy cestovala a směřovala k tomu veškeré úsilí. Proto stále pracuji, abych si mohla i v pozdějším věku plnit své sny.