V loňské roce jsem v první adventním týdnu navštívila Františkovy Lázně a všude byla zima, nevlídno. V parku se už sedět nedalo. Rozhodla jsem se, že v letošním pojedu do lázní už začátkem září, abych si užila krásný začátek podzimu.
Když jsem tedy 1. září přijela do Spa Pawlik, byl krásný slunečný den a já celá natěšená jsem po červeném koberci vstoupila do lázeňského komplexu Aquaforum. Hned na recepci jsem musela rychle nasadit roušku a ta mě pak provázela celé tři týdny pobytu. Ve Františkových Lázních v té době se začala silně šířit nákaza covidem 19. Začínaly se uzavírat různé lázeňské domy a přestala fungovat různá kulturní či restaurační zařízení.
V jídelně byly tzv. švédské stoly, kde jsme se sami obsluhovali včetně nápojů. Na procedurách jsem musela mít nasazenou roušku a věřte, že takový teplý slatinový zábal s rouškou je spíše horor, kdy čekáte, až uplyne 20 minut a zábal lázeňská paní odstraní. Pak následuje sprcha, kde si roušku samozřejmě namočíte. Tím procedury nebyly ani moc příjemné, naštěstí jsem měla max čtyři denně.
Zařízení Pawlik jsem si vybrala z důvodu, že jsem mohla všude chodit jen v županu, protože většina tzv. mokrých procedur je v Císařských lázních. Tak je tomu i při vstupu do termálního bazénu. První dva týdny bylo velmi pěkné počasí, chodila jsem se procházet do krásného parku bez roušky. Venku v té době ještě nebyly povinné.
Třetí týden jsme vyfasovali plastové rukavice, takové, jako jsou v obchodech a s těmi si nabírat jídlo a jíst. Přiznám se, že se mi to moc nelíbilo. Občas mi upadla sklenička s nápojem či talířek. Naštěstí v době, kdy jsem v lázních byla, ještě fungoval termální bazén v Aquaforu. Po mém odjezdu i tato radost skončila.
Františkovy Lázně jsou nádherné místo pro rekreaci. Věřím, že příští jaro budou lázně opět tím, čím byly do doby covidové. Že budou opět místem setkávání při hudbě, skleničce dobrého vína a příjemného povídání s přáteli.