FOTO: autorka

Můj říjen s deštníkem - fotoreportáž

1. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 3.11.2020 08:45

Parádní směska! Jedna fotka hezčí než druhá :-).

Soňa Prachfeldová 3.11.2020 07:45

Krásný pelmel.

Jindra Hubačová 2.11.2020 10:03

Ali, jsem na tom podobně, ale nebudeme zoufat, zas bude dobře ! Tvůj " pel-mel ", se mi moc líbí, fotky pěkné jako vždy . S červeným deštníčkem jsi asi nepřehlédnutelná, jako já , která mám na procházky deštník z dílů žlutých a černých, říkám mu " bláznivý " .

Hana Práglová 2.11.2020 07:25

Tvé příspěvky se mi vžďy moc líbí..Díky za ně.!!!

Růžena Kuželková 2.11.2020 05:55

Moc hezké fotografie s "trefnými"popisky.Zase jsem virtuálně byla někde,kde jsem v životě nebyla díky.

Alena Vávrová 2.11.2020 00:50

Jsi pilná za deště, jako za hezkého počasí. Je to paráda!

Elena Valeriánová 1.11.2020 23:54

Pod dojmem z tvých nádherných fotek se nějak nemohu zbavit dojmu, že ten říjen u vás nebyl vůbec marný a tak špatný jak píšeš.

Daniela Řeřichová 1.11.2020 20:06

Jedním slovem: nádhera, díky.

Marie Novotná 1.11.2020 16:18

Toulavé boty, s foťákem u pasu a je z toho moc hezké pokoukání. Díky.

Naděžda Špásová 1.11.2020 16:06

Hezké říjnové toulání. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá