Ještě mě obejmi

Zuzko, vždy mě svými verši dostaneš. Dnes jsou obzvlášť smutná, možná tak trochu asi vím proč. Vždyť jsou Dušičky a vzpomínáme na ty, kteří na nás hledí odjinud a už nikdy nás nemohou obejmout. Já věřím, že jednou se se všimi drahými tam nahoře stejně obejmu, přeci nemůže být nic po životě a co ty nevysvětlitelné záhady v lidském životě. Měj klidné dny

Zuzko, kdykoliv si přečtu tvou báseň, mám jen dva pocity - tolik bych toho chtěla k ní říct, ale myšlenek je moc a žádná ke tvým slovům nedosáhne, nebo mám v hlavě absolutní prázdno, ve kterém vnímám jen ozvěnu tvých slov.