Kdy začínáme stárnout? Ve třiceti, anebo nikdy?

Do mého podvědomí se odněkud dostal titul "Život začíná v šedesáti." Ano, užívám si to. Protože jsem mockrát začínal žít a pořád můžu růst. Vědět, že smrtí začíná další život, je tak úchvatný pocit, že mi snad ani nedovolí zemřít. Moje stáří musí být o naplnění života do všech a ze všech míst, do toho mého místa v mém životě. Uzavření svého smyslu žití a splynutí se svým osudem. To je moje víra. Prostě další přechodové období. Ano, mám pocit, že jsem v matčině těle a zkoumám, jaké to bude, až se vylíhnu.

Velmi dobře napsaný článek, který je stále aktuální - viz poje poslední poznámka na L/N. Jsem ráda, ž jsem článek našla, uvažovala jsem, že něco v podobném duchu napíši.

Taky mě připadá paní Karlo,že šedesátka je pěkný věk,snažím se ho užít jak to jde. Jak píše pan Horáček,hlavně aby to zdraví vydrželo.Pak bude i to víno chutnat. :-)

V šedesáti jsem si říkala, že už jsem stará, ale byl to ideální věk. V sedmdesáti jsem se stále ještě cítila dobře, nyní ve čtyřiasedmdesáti začínám mít problémy s klouby a vysokým tlakem. Ale třeba si v osmdesáti ještě budu moci říct: zatím to ještě jde. Uvidíme.