Opatrujte se, ale čísel se neděste
Ilustace: MZCR

Opatrujte se, ale čísel se neděste

23. 10. 2020

Žijeme v době, kdy snad každý radí každému. Nechci nosit dříví do lesa, tak použiju trochu statistiky. I když si myslíte, že statistice nerozumíte a že to jsou nějaká nedůležitá čísla, podívejte se na ně se mnou.

Rostou všechny počty - infikovaných,. nemocných, zemřelých. A bude to stále horší. Jak se k tomu postavit?

Kouknem se do statistiky. Denně se zveřejňují počty těch, kteří jsou právě nemocní. V každé obci. Tak třeba v Hodkovicích, kde žiju, je to 31 lidí, v Náchodě, kam jezdím, 279 a v Praze 19738 nemocných.

Vypadá to opravdu šíleně nebezpečně. Avšak počítejte: v Hodkovicích žije necelých tři tisíce obyvatel, takže je nemocný zhruba 1 člověk ze sta. Náchod je mnohem větší, skoro 20 tisíc obyvatel a 279 nemocných, takže to je zase zhruba 1 člověk ze sta. V Praze to je 1-2 lidi z každé stovky neboli 1,5 procenta. Ve většině měst to není víc, někde to jsou i dvě procenta, dva lidi ze sta, ale ne třeba deset nebo padesát. Jednoduše řečeno, není tak úplně snadné se nakazit, jestliže nevyhledáváte rizikové situace.

Které to jsou? Pobyt na pracovišti s nezakrytými ústy a nosem. To většině z nás už naštěstí nehrozí. Pak rodinné oslavy, na které se sjede příbuzenstvo. To teď určitě nedělat! Návštěvy a hlídání vnuků, kteří sami chodí do školy (teda když ji nemají zavřenou). To taky bohužel raději ne, protože vnuci mohou být nemocní bez příznaků. Nejhorší je, když se sejde víc lidí, jsou spolu v jedné místnosti, nevětrá se se tam a ještě jsou blízko u sebe. Takovým situacím se vždy vyhněte. Nejlepší je naopak pohyb na čerstvém vzduchu. Procházky nikdo nezakázal a nezakáže. Já jezdím na kole pro výborné obědy k výdajovému okénku, které je 7 km daleko, a cestou míjím dvě další.

Zpátky k tomu 1 – 2 procentům nemocných. Ty na ulici sotva potkáte, protože většinou leží doma v posteli anebo jsou v nemocnici. Takže to by bylo dobrý. Koho ale můžete potkat, to jsou ti nově nakažení. Ale ti to většinou chytli doma nebo na pracovišti. Na těchto dvou místech vzniká 60-80% všech nákaz.

Jde tedy o to, kolik je kolem vás těch nově nakažených. Nemáte-li kolem sebe nemocné doma nebo na pracovišti, tak to víme jen zhruba. Pomáhá další statistika, takzvané reprodukční číslo. To udává počet lidí, které v průměru nakazí jeden nemocný. Tento týden se reprodukční číslo pohybuje někde mezi 1,2 a 1,4. Pozor, to je za celou republiku, ne právě za vaši obec. Kdyby skrytě infikovaní (bez příznaků) infikovali jen 1,2 až 1,4 dalších, to by bylo výborné, protože třeba u nás v Hodkovicích by se mohlo potkat 31 krát 1,2 až 1,4, to je 37-43 lidí. To je pořád ještě velmi málo. Bohužel jestli se virus přenáší snadno, tak to číslo bude neustále narůstat. Kvůli tomu jsou vlastně ta omezující opatření, protože víc infikovaných = víc nemocných = víc hospitalizovaných = víc těžce nemocných = víc zemřelých. A současně se přeplní zdravotnické kapacity. Ani ne počty lůžek, jako spíš počty ventilátorů a počty lékařů a sester. 

Abychom se vrátili k těm vyhlídkám v našem městě. Není snadné se nakazit, když si dáváme pozor a nevystavujeme se zbytečně riziku. Avšak nesmíme být ani příliš ustrašení, pevně zamčení doma, nevycházet a nedělat vůbec nic. Nejsme-li nemocní, musíme zůstat aktivní. Tři druhy aktivit potřebujeme: Přiměřenou tělesnou aktivitu, stačí hrabat listí nebo chodit na procházky, nemusíme zrovna běhat. Druhá věc – nějaké duševní aktivity. Nestačí občas vyluštit křížovku a koukat na televizi. Mnohem lepší je číst knihy, vyhledávat si něco na internetu a – budete se divit – vařit nebo kutit něco ne úplně jednoduchého. U čeho prostě musíte myslet. Kdo nepoužívá svaly, tak mu zakrňují, pak ho začnou bolet ruce nebo snadno upadne atd. Kdo nepoužívá hlavu, tak mu degeneruje podobně jako ty svaly. Napsal jsem to zjednodušeně, ale vpodstatě to platí. A ta třetí aktivita – to jsou společenské kontakty. Nemůžete-li se scházet s přáteli, příbuznými a sousedy, tak aspoň mluvte přes plot nebo si telefonujte. Dospělým vždycky říkám: jestli někde bydlí vaši staří rodiče, tím spíš, když třeba jen mamka nebo jen taťka, tak jim aspoň denně zavolejte. Denně v šest večer. Jak se máš? Co se stalo? Co je zajímavého? To není jenom nějaká zdvořilost. To je vpodstatě terapeutický (léčebný) postup, který udržuje lidi v lepší formě, než kdyby jako osamělí seděli na gauči a koukali před sebe. Nečinnost poškozuje starého člověka víc, než si umíme představit.

Použili jsme tady statistiku – počty nemocných, počty obyvatel, zdroj nákaz v % a reprodukční číslo. čísla na první pohled nudná, ale dovedou nás k velmi praktickým úvahám, jak rozumně situaci posuzovat a co dělat. Sami si ta čísla můžete najít. Počty nemocných nejsou na webu ministerstva zdravotnictví, jak byste čekali, nýbrž si je musíte vyhledat na podivné adrese flo.uri.sh. Ano, postupně se to zhoršuje, ale se středověkou epidemií moru to fakt nemá nic společného. Opatrujte se, ale čísel se už neděste.

 

Přeji vám, ať jsou současné koronázdniny co nejkratší, ať nemáme na konci roku Koronoce a samotný Koronáček ať je zalezlý daleko u severního pólu.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danka Rotyková
Pan Čepelka mne taky potěšil, díky za článek. Já se snažím maximálně využít čas k práci, odpočinku a zábavě. Někdy to dá fušku, třeba donutit se každý den cvičit. Raději bych vyrazila do přìrody rázným tempem na 1 až 2 hodiny, ale u nás v Kunratickém lese je o slunečném vìkendu tolik lidì, že se obávám o zdraví. Takževjsem zvolila park, kde jsem se mohla pomalu procházet. Příroda je teď nádherná, jak je jen možné, že i vzduch je tak nebezpečný? Přeji všem hodně zdraví.
Ludwig Ludwigovicz
Je to dobře napsané z hlediska jednotlivce žijícího někde v Hodkovicích. Ale protože těch Hodkovic, Náchodů a jiných měst a vesnic je hodně, tak to už vzhledem k počtu nemocnic, lékařů a sester nevypadá tak dobře
Jitka Vitvarová
Moc pěkně jste to napsal, bez strašení a snadno pochopitelné. Díky.
Marie Doušová
Moc pravdivě napsané a za to dík. Žít se musí a nejlepší jsou procházky v přírodě,které povzbudí do dalších dní.
Eva Hynkova
Moc pěkný článek. Díky za něj, budu se k němu často vracet.
Marie Ženatová
Díky moc za rozumný článek *
Jan Krákora
Dobrý den, velmi se mi líbí Váš momentální pohled na současnou situaci. Ke komentáři pana Vladimíra Mikuše nakažení jsou nakažení a proto mají karanténu aby se zamezilo dalšímu přenášení na nezasažené jedince. Z uveřejněných zpráv jsem se dočetl, že ti co jsou nakažení nemusí být přenašeči tohoto viru. Údajně až 80% nakažených. Pokud je toto tvrzení pravdivé, tak se spíše hlavně potýkáme s nekázní našich občanů k ochranným opatřením. Co se momentální úmrtnosti týče, je jasné, že někteří z nás zemřou na tento vir. Ale nezapomínejte žít svůj nádherný život. Jelikož pokud budeme doma ustrašení tak se lidstvo nebude dále posouvat a na této planetě i zemřeme s ostatními druhy. Nejsem neomylný a vyjadřuji zde pouze svůj osobní názor. Případní lidé s odlišným názorem jsou vítáni v komentáři.
Věra Halátová
To je úvaha, esej, varování? My, starší, jsme se o spoustě nakažlivých nemocí vůbec nedověděli. Dlouho jsme nevěděli, jaké účinky měl výbuch v Černobylu, např., o asijské chřipce v roce 1957, o hongkongské chřipce v roce 1968. Na tu asijskou zemřela moje prababička. Denně umírá na silnicích spousta lidí v dopravních nehodách. Denně umírá spousta lidí na rakovinu, AIDS a jiné nevyléčitelné choroby. V této době se denně uveřejňují zprávy o nákaze. Jak postupuje u nás, v Evropě, v celém světě. Zdá se, že zatím nikdo neví proč vzniká, z čeho nákaza pochází, jak se proti ní bránit. Názory odborníků se různí. A tak já, běžný člověk, průměrný, žiju stejně, jako jsem žila před coronavirem. Pracuji doma, na zahradě, chodím do lesa, jezdím na kole, čtu literaturu, opakuji si cizí jazyky, překládám si vtipy, chodím nakupovat potraviny, když potřebuji ošacení, tak si je objednám v e-shopu. V první fázi té extáze, která kolem coronaviru vypukla, jsem ušila asi 200 roušek. Teď je málokdo nosí, protože se dostanou koupit jednorázové. V roce 1994, kdy jsem měla malé děti, kroužilo tady, kde bydlím, infikované klíště. A kam se zakouslo? Do mne. Ale nezemřela jsem, i když měla jsem na mále. Člověk neví dne ani hodiny - to je psáno v Bibli. Co přijde, přijde. A člověk musí být na všechno připraven.
Eva Mužíková
Nečtu žádné zprávy, ani je neposlouchám, ale Tvůj článek jsem si pozorně přečetla od shora dolů. A moc Ti za něj děkuji Oldřichu. Napsal jsi jej, podle mne, v pravý čas na pravé místo.
Petr Mikulášek
Děkuji za článek.Konečně se našel někdo,jehož cílem není děsit lidi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.