FOTO: archiv autora

Okamžiky ŠTĚSTÍ

22. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Jan Kučera Mgr.

Hodnocení:

(4.7 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jaroslava Handlová 23.10.2020 20:32

Štěstí je jen "muška zlatá" a je dobře, že si na krásné okamžiky dokážeme vzpomenout. Díky taky za odkaz. Hned jsem se podívala a dle přehledného obsahu knih soudím, že se budu mít čím zabavit. Jsou to témata, která mě zajímají.

Daniela Řeřichová 22.10.2020 16:26

Děkuji za milý článek, s nímž se ztotožňuji. Někdy jsem si štěstí uvědomovala v daném okamžiku, ale většinou až s odstupem času. Je to dar, pokud jsme zažili chvíle štěstí a máme na co vzpomínat.

Zuzana Pivcová 22.10.2020 12:55

Myslím, že štěstí máme ve svých emocích. Je dobře, když si je dokáže člověk vytvořit a později i vyvolat.Teď vidím, že to tu už podobně napsala Jana.

Jana Šenbergerová 22.10.2020 10:50

Okamžiky štěstí jsou tu proto, abychom se měli kam obrátit ve chvílích, kdy máme pocit, že se nám ho nedostává. Pokročilí vědí, že se i v takových chvílích dají vytvářet, proto nikdy nemusí chybět. Ráda se podívám na uvedené stránky, když nám teď zavřeli knihovnu, i když mám doma spoustu knih a také fotografií zachycujících okamžiky štěstí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá