Stres ze ztráty partnera často provází ztráta společných přátel

Mne se tento problém netýká, před x lety jsem se rozvedla a "moji" přátelé mi zůstali. Ale vidím to u kamarádky - tam se za života jejího manžela dveře netrhly, navštěvovali je nejen kamarádi, ale i docela široká rodina. No a když manžel náhle zemřel, tak jsme snad dvě nebo tři, které s ní komunikují a ti ostatní najednou nemají čas, nestíhají, nechtějí obtěžovat...Je dobré být občas i sám, ale...

V nouzi poznáš přítele,pravda pravdoucí, mám také tuto zkušenost.

Pravdivý článek, poznala jsem to také a jen opravdoví přátelé zůstali. Dokonce manželův spolužák, se kterým jsme se znali oba, mi začal vykat.

Byla jsem ráda,že nikdo nevolá. Stačilo chodit do práce a mluvit s lidmi, kteří ,,nevěděli".Kamarádky zůstaly,jsou na tom také tak.

Jsem ráda, že moje kamarádka, která před dvěma lety náhle ovdověla, zažila podporu od rodin svých čtyř dětí i od církve, kde jí ukazovali jak s ní cítí a že může počítat s jejich podporou. Je mi líto všech, kdo to takhle neměli.

Také jsem zažila, poměrně dlouho trvalo, než jsem se zase vrátila "do party". Jako by se báli se mnou mluvit o nepříjemných věcech. Přitom jsem právě potřebovala s někým mluvit.

I já tuhle zkušenost mám, bohužel. Jako bychom my vdovy měly na čele vypálený cejch. Kdo nezažil, neví o čem mluvím.

Znám a souhlasím