Ztráty a nálezy

Taky bych mohla vyprávět ...

Tak tomu říkám štěstí v neštěstí.

Naďo, to jsou infarktové situace. Nedávno jsem psala na chatu, jak jsem nemohla najít doma v batohu doklady a našla je zapadlé za podšívkou. Tuto středu jsem měla kliku jak od blázince. Jela jsem za Jendou, dřívějším autobusem, než čekal. Před příjezdem do Litoměřic jsem si vyndala z batohu mobil, abych mu mohla zavolat, až dojedu MHD k jeho bydlišti. Při vystupování z městského autobusu mi zaklepala na rameno mladá paní a upozornila mě, že mám otevřený batoh – aby mi nevypadla peněženka, která ležela nahoře. Nechápu, že jsem zip nezapnula. Peníze bych oželela, ani jich tam moc nebylo, ale kreditka ano.

No, sláva, je na světě. Znám ten pocit.

Dovedu se, Naďo, vžít do Tvých pocitů. Mně jednou peněženku z kabelky někdo ukradl, podruhé mi celou kabelku při přepadení odcizil pachatel a potřetí jsem suverénně nechala kabelku na odkládacím pultu v Bille na Florenci a pochodovala dál jen s nákupní taškou až do Obecního domu koupit vstupenky na koncert. Zjištění, že nemám kabelku, bylo na infarkt. Už jsem v duchu viděla, co mě vše čeká. Kabelku dal někdo pokladní a já ji dostala zpět.

Napínavý příběh s dobrým koncem. Znám takovou situaci z vlastní zkušenosti. Jak v člověku hrkne, když se nemůže dohledat něčeho důležitého. A ta radost potom!☺

Asi každý z nás v životě něco ztratil a vzápětí (dřív či později) našel, takže se do tvých pocitů lehce vcítíme. Na konci si oddechneme, že vše dobře dopadlo. A věř mi, Petr je v tom nevinně, peněženku před ním schoval nějaký zlomyslný skřítek Schválníček. Díky za hezké počteníčko.

Dobrý konec, všechno dobré. Asi měla peněženka nožičky, když jí hledal Petr, schovala se pod sedačku:))) Povedlo se, pořád Ti říkám, umíš nejen krásně fotit, ale i psát.... Jen tak dál..