Nepřibrala jsi zase trochu? S diskriminaci kvůli váze se podle odborníků setkává mnoho lidí

Alkoholici, kuřáci, závislí na lécích, drogách ... stojí naši zdravotní kasu fůru peněz. A pak ty peníze chybí třeba na léčbu nemocných dětí a tak se na ně pořádají sbírky.

Obézní lidi stojí naši zdravotní kasu fůru peněz. A pak ty peníze chybí třeba na léčbu nemocných dětí a tak se na ni pořádají sbírky.

Nechci se ospravedlňovat, ale jsem si stoprocentně jistá, ze to neni jen sebekázeň a pevná vůle. Je tu i genetická vybavenost, porucha metabolismu,atp. Ale při pohledu na člověka s nadváhou,nás napadne jediné. Kdyby se snažil s tim něco udělat... Možná dělá, mnohdy vic než ti, kteří mají hmotnost tak akorát. Jenže to už na první pohled vidět není.

Ta fabulace v úvodní části článku není moc věrohodná... Existuje významná cílová skupina potenciálních klientů, kteří budou preferovat spíše objemově výraznějšího finančního poradce, než vyšvihaného atleta, ( prostě hubený finanční poradce vzbuzuje podprahové asociace, že si svým poradenstvím si nevydělá ani na dostatek jídla ). Nezpochybňuji negativní zdravotní dopady extrémní nadváhy ale neberu to jako dogma a dokonce ani jako mainstream v naší společnosti. Hubeňoury prostě nepovažuji za univerzální ideál ( i když můj ideál je spíš o sympatiích než o figuře ). :-)

I obézní lidé mají problém s páteří. Jsem ráda, když přibydu o kilo, ale klouby a páteř to poznají, stejně jako když nesu nákup.. Můj ortopéd je na to háklivý a obézní pacienty vyzývá k hubnutí i dost nezvykle... Asi to i jde, když se chce. Známá se vrátila z šestitýdenního pobytu s váhovým úbytkem 10 kg. Jestli dodrží jídelníček a pohybovou aktivitu, jela by kila dolů. Právě, že pocení, udýchanost, nepohyblivost , odrazuje. Ale třeba poštovní doručovatelka, to by bylo tělocviku....

Tak by mě zajímalo, kolik je tady těch co mají nadváhu, nebo jsou obézní, že se těch tlusťochů tak zastávají. Nejsem hubená, mám nadváhu, ale nejsem obézní. (Hlídám si váhu) Ale když vidím ty "vorvaně", ať mladé, či staré je mi z nich zle.

Dneska se lékař bojí už i jen říct obéznímu pacientovi, že by měl zhubnout, protože bez toho léčba nebude fungovat.

Odpověď Zdence Soukupové - Řekla bych, že je normální, že na člověka, který nám třeba není fyzicky příjemný, reagujeme zprvu (a tak nějak i bez našeho zásahu) jinak než na člověka, který se nám líbí. Zároveň si ale myslím, že právě tím, že si tyhle své okamžité reakce člověk uvědomuje, může je dostat lépe pod kontrolu a hlavně - tomuto dost zkreslenému dojmu nepodlehnout v dalším kontaktu s tím daným člověkem. A to je ve výsledku nejdůležitější :-)

Také nehodnotím lidi podle vzhledu, váhy,... Ale když jsem chodila na kontroly do nemocnice a čekala až na mě přijde řada, tak jsem si všimla, kolik je mezi námi obézních lidí i mezi mladými.

I když se snažím nehodnotit člověka podle vzhledu, stejně se nemůžu zbavit toho vnitřního nepříjemného pocitu, když mluvím s upoceným tlouštíkem nebo se starším pánem, který má pár řídkých, umaštěných dlouhých vlasů stažených do culíku. Při tom to mohou být slušní inteligentní lidé, ale ten vzhled mě vždycky trochu rozhodí. Co s tím?