FOTO: archiv autorky

Moje radost – dospělé rozhodnutí malé slečny

14. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Blanka Macháčková

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Hašková 14.10.2020 11:21

To je úžasná vnučka. Velký dík ji patří!!!

Marie Doušová 14.10.2020 11:09

Dík patří vnučce a Vám za pěkný článek, který potěšil.

Jana Šenbergerová 14.10.2020 09:32

Blanko, dobře jste udělala, že jste to sem napsala. Také bych byla pyšná. Jestli je na fotce ta šikovná dívčina, moc jít o sluší i zezadu. Má moji pochvalu i uznání. ♥

Hana Nováková 14.10.2020 09:29

Vnučce se sluší poděkovat, protože v 10 letech si nechat ostříhat dlouhé vlasy proto, aby pomohla těm, jimž je nemoc sebrala, je k nevíře a hodno poklony.

Zuzana Pivcová 14.10.2020 09:25

Blanko, to je moc dobré a citlivé, díky. Náhodou jsem asi před 4 lety viděla na Florenci před Billou akci, kdy právě vyzývali k darování vlasů pro onkologicky nemocné děti. Proto také chtěli nejvíc právě vlasy dětské. Bylo tam tehdy mnoho dárců, kadeřnice nestačily stříhat. I dospělé. Já se svým takřka pánským střihem jsem jim aspoň dala příspěvek. Pro zájemce - kdysi jsem zde psala příspěvek s názvem Retropříběh: Moje vlasy.

Daniela Řeřichová 14.10.2020 09:11

To je opravdu rozhodnutí hodné pochvaly a obdivu. Máte empatickou vnučku, které není lhostejný osud méně šťastných dětí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Fajnšmekr maminka Kateřina

Maminka s námi pobývala v domácnosti již několik let a jak léta ubíhala, nemívala hlad a nechtěla moc jíst. Přitom jsem denně vyvařovala - dle jejího vzoru, žádné polotovary si k nám cestu nikdy nenašly! Naštěstí jsem zjistila, co na maminku platí.

Taťana Veselá

Máte to taky tak?

Večer po sprchování se zkouknu v zrcadle a říkám si, že bych potřebovala nějaké to kilo zhubnout.…

Věra Petrášová

Míčky, míče, balony

Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden pověšený.

Věra Ježková

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný