Duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické, v době koronakrize to platí dvojnásob

Krásný článek. Děkuji za něj

Jsem asi divná , ale v současné době jsem raději, že nikoho nepotkám. Jelikož mám chuť žít, jak píše Sonička, tak je lepší nevyhledávat kontakty a snažit se tuto děsnou dobu vydržet, obávám se totiž, že při případné nákaze bych to nepřežila.

Kontakt s živými bytostmi je nutný v každé době, v nynější o to naléhavější. Smutek a deprese vedou bohužel k beznaději a nechuti žít, pokud to trvá moc dlouho.

Přestože zatím bydlím u 38 letého syna, ani já jsem nebyla psychicky v pohodě. Postaral se sice o veškeré nákupy, ale byl tak smutný, že jsem se naopak já musela snažit ho z toho bahna tahat. Přesto jsem byla ráda, že s ním mohu mluvit, protože venku jsem nepotkávala žádné své známé.

Podobně jako Věrka. Musela jsem se hodně snažit to zvládnout.

Děkuji za článek. Něco o tom vím. Už jsem zde několikrát napsala, že v době karantény jsem byla 45 dní sama doma. Promluvila jsem pouze jednou týdně s prodavačkou, nedotkla jsem se živé bytosti – nemám kočičku ani pejska. Velice mi pomáhalo každodenní dopisování s Jendou, občasné telefonáty a maily s přítelem a íčko. Dobře mi ale nebylo.