Ilustrační foto :pixabay. com

Vzpomínka na taneční

11. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Jitka Chodorová

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Chodorová 12.10.2020 19:19

Děkuji všem za milé komentáře.

Eva Mužíková 11.10.2020 22:08

Vzpomínky nám nikdo nevezme a zvláště, jsou li takové, jako Ty Tvoje. Já jsem do tanečních nechodila, ale na své první lásky ze studentských let a z prvních let v praci, také nezapomenu. Hezky jse si početla.

Marie Seitlová 11.10.2020 20:08

Pěkná vzpomínka na taneční a další setkání.

Zdenka Soukupová 11.10.2020 17:14

Krásná vzpomínka. Já bohužel tak hezkou nemám. Můj tanečník se mi moc nelíbil, moc dobře netancoval a ještě ke všemu si při každém tanci hlasitě počítal do taktu. Ale přesto tancuju moc ráda.

Daniela Řeřichová 11.10.2020 16:51

Moc hezká vzpomínka. Jak zmiňuje Zuzana P. také se mi několikrát stalo, že jsem se potkávala s jedním člověkem v úplně jiném prostředí a v jiných situacích, než tomu bylo na začátku seznámení.

Alena Várošová 11.10.2020 13:56

Jituš,ráda jsem si tvé skromné vyznání o tanečních a i celkovém životě přečetla.Teď už můžeš jenom vzpomínat na hezky prožité chvíle,na ty neradostné raději nemyslet.

Anna Potůčková 11.10.2020 12:36

Krásné vzpomínky a i já na toto období moc ráda vzpomínám. Klidně bych si to zopakovala. I kdyby to šlo, tak bohužel by mně tam chyběl člověk, se kterým jsem prožila spoustu krásných chvil, které jsou nezapomenutelné, romantické atd. Dívá se na vše již se zhora.....

František Matoušek 11.10.2020 11:24

Hezké vyznání a vzpomínka. Nevím proč, ale i já rád vzpomínám a vracím se do minulosti.

Jan Zelenka 11.10.2020 10:14

Jitko, mám rád podobné vzpomínky. Už mám sepsanou druhou vzpomínkovou knihu. Pohled dopředu mi nic dobrého neříká, raději se ohlédnu, tak, jako ty.

Zuzana Pivcová 11.10.2020 09:27

je zajímavé, že některé dávné známosti člověk v životě nejméně jednou, ale spíš vícekrát v průběhu let potká, zatímco o někom dalším už nikdy neuslyší. A není to jen tím, že by bydlel někde hrozně daleko. Díky za hezké vyprávění.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá