O knihách a knihovnách

Děkuji za hezký článek. Také mě knihy provázejí od dětství. Nejprve to byly pohádky, příběhy o dětech (Malý Bobeš, Barunka, Hanýžka a Martínek,...), dobrodružné knihy (Děti kapitána Granta, Pouští a pralesem,...), ale také dívčí romány (hlavně od S.Rudolfa). Ke klasické literatuře jsem se dostala až na střední škole. Přečetla jsem díla od mnoha ruských a francouzských autorů. Zajímají mě také historické romány, literatura faktu a cestopisy. Mým stálým společníkem se stal atlas světa. Při jeho prohlížení se mi totiž vybavují příběhy, které jsem v daných místech prožila.

Přátelé, díky vám všem za příjemné ohlasy.

Knihy většinu z nás provázely životem a vedle řešení nejrůznějších životních situací i formovaly naši osobnost a rozšiřovaly obzor našeho vědění. Jsem za všechny ty knihy, které jsem v životě přečetl, moc rád. A rád jsem, více než 500 knih, zatím rozvezl do okolních Domovů důchodců, abych i jim udělal radost z přečteného.

Nevím, čím to, ale toto čtení mne až dojalo. Vztah ke knihám mám podobný, je mi líto, že už nebudu nikdy číst, to, čím jsem se kdysi tolik bavil!

Oba s manželkou jsme velkými čtenáři. Nové knihy už kupujeme málo, a když tak to už musí být "něco". Nemáme už totiž prostor, kam případné nové knihy dávat. Ke knížce jsem byl vychováván otcem, který byl také horlivým čtenářem. Tradice v naší rodině byla taková, že pod vánočním stromečkem nikomu mezi dárečky nesměla chybět kniha. Z mládí mám spousty t.zv. klukovských knih. Od určité doby vyhledávám v antikvariátech literaturu týkající se historie mého rodiště (Mladá Boleslav). Nyní chodíme oba do knihovny a čteme, čteme a čteme.

Zapojím se zde do debaty také. Tento týden díky dešti jsem se šla před kapkami uschovat do Holešovské městské knihovny - na chodbu kde se nacházelo spoustu stolů s knihami, které tato knihovna prodává z pouhou 1 Kč. Shodou okolností je to jen pár metrů od prodejny syna Marušky Měchurové. Nerada se sama zbavuji knih, které doma mám - to budou muset udělat po mém odchodu na věčnost naše dcery

Milé dámy, děkuji za dosavadní komentáře. Fejetonistka Zdeňka Ortová v jednom ze svých fejetonů napsala: "Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy." Já už dnes tolik nečtu, spíš odbornou literaturu, ale o to víc se snažím psát. Alespoň to příjemně naplní prázdný důchodcovský čas.

Hlásím se také do party. Spolu se třemi sourozenci jsme byli "knihožrouti" a málem kvůli nám zkrachovala modřanská knihovna, protože jsme tam chodili s nákupními taškami. Mezi knihami vyrůstaly naše děti i vnoučata. Vůni knihkupectví a papírnictví miluji dodneška.

Tak to by jste si u nás přišel na své. Syn má malé knihkupectví, a v něm já taky občas usednu za pult. Nové knihy už se moc nekupují, jen před Vánocemi. Jednu místnost má jako antikvariát. Nemá v tom žádný pořádek. Lidé přinášejí zdarma plné krabice knih aby je nemuseli házet do popelnic, a jiní se v nich přehrabují a vybírají. Když vidím tu radost v očích, když naleznou nějaký poklad, a za 20-50 Kč si ho odnášejí domů, jsem moc ráda. Jen nevím, co s těmi knihami budeme dělat. Vypadá to, že pan vedoucí brzo skončí na pracáku.

Jane, hezké vyznání ke knihám . Sama jsem od mala velká čtenářka.. Když přijedu do nějakého města , tak navštěvuji antikvariáty s knihami a hodně času tam trávím. Najdou se tam poklady a musím se držet ,abych si jich moc nekoupila. Mám doma velkou knihovnu a snad všechny knihy K. Čapka ke kterému se někdy opětovně vracím. Je opravdu mnoho knih a já denně musím aspoň vzít knihu před spaním a začíst se a tak ukončit den ,který je někdy plný starostí. Kniha mi moc pomáhá .Děkuji za krásné vyznání knihám.