Už vás nepotřebujeme. Čím je člověk starší, tím více ho bolí ztráta práce

Moniko, problém je, že padesátník po vyhození z práce spíš nenajde než najde jinou práci, takže i s odstupným a dávkami v nezaměstnanosti, které jsou časově omezené, zůstane bez prostředků. A do důchodu daleko...

Monika Monca ...i s pripadnym snizenim platu na nove pozici je to nebude tolik bolet,.. Vážená paní, nezapomeňte že se všechno započítává do výpočtu na důchod a vlastně to co Vy píšete, tak s tím se snižuje výpočet na důchod. Za celou dobu kapitalismu jsem byl 6 let nezaměstnaný a protože jsem pobíral podporu, tak o případný výdělek( dávka v nezaměstnanosti) se SNIŽUJE čáska na důchod.Takhle můžou hovořit ti, co nemají ponětí o kolik se snižuje důchod z důvodu nezaměstnanosti a nebo s menším výdělkem. Ano, sice se valorizuje, ale je rozdíl když vám vypočítají důchod z 12 tisíc a nebo z 15 tisíc.A to už v případě důchodců je znát každá DESETIKORUNA o kterou přicházíte tím, že byste měla vyšší výdělek.

Tak lide nad 50 uz snad maji vlastni bydleni, i s pripadnym snizenim platu na nove pozici je to nebude tolik bolet, jako vypadek poloviny prijmu u rodiny s hypotekou a dvema detmi. Lide 50+ si porizovali bydleni za ceny nasobne nizsi, nez jsou dnes...ja mit moznost v 90.letech koupit tripokojac v Brne za 90 tisic, jako muj dedecek, tak jsem dnes vysmata...dnes tentyz byt ma hodnotu 6 milionu. Jako zamestnavatel bych nemela to srdce, zruinovat rodinu s detmi, pokud by byla jina moznost. Nepripravenost starsi generace je jejich chyba. Jak rikal pradeda, za komunistu stavel, kdo mohl, my to mame dnes tezsi.

Zlatí komunisti.Ti vás přijali do práce i když jste byl rok před důchodem. Vyhození z práce v šedesáti.Také znám.Prošel jsem tím a 2 roky jsem hledal zaměstnání.Najezdil jsem 4500km na kole a všude stejná odpověď: "Pro naši firmu jste neperspektivní, my hledáme mladší lidi."Tolik km a tolik ztraceného času jsem nenajezdi a neprostál za celou dobu komunistů na nedostatkové zboží.Zboží si odpustíte, ale práci ne. Další diskriminalizace je v odměňování. Můj zeťák říkal, že když firma nabírala další lidi, tito lidé dostali větší nástupní plat než měl on za 15 let u firmy (podotýkám , není to jen u jedné firmy ale u většiny).Když se na to ptal majitele bylo mu odpovězeno, že za ty peníze co má on by tam nikoho nedostali.Tak řekl, že tedy dá výpověď a za měsíc se znova přihlásí.A dostal takovouto odpověď: " Ale to Vás už nepřijmu, protože Vy jste rebel a takovéto lidi zde nepotřebujeme." A něco podobného jsem zažil i já, protože po pěti letech ve firmě jsem zaučoval nového pracovníka (25 let) a on dostal větší nástupní plat než já..a to jsem ho dva měsíce zaučoval na mašinách ČILI JEŠTĚ NIC NEUMĚL.Když jsem se já ptal proč má ten nový více než já, tak mně bylo odpovězeno:" Ale Vy jdete za pár let do důchodu, tak Vám to stačí, on je mladý a potřebuje víc peněz." Takže opět říkám, zlatí komunisti, protože čím byl člověk starší tím měl více peněz z důvodu více zkušeností a zároveň se v osobním ohodnocení zohledňovalo to, jak dlouho je člověk v té fabrice.

Odchod do důchodu se stále oddaluje a při tom po padesátce vás nikdo nezaměstná. Prošli jsme si tím s manželem oba. Nejlepší kvalifikace je být něčí příbuzný nebo alespoň spolužák.

oprava, v ČR jsem soudním tlumočníkem 27 let, chybička se vloudí...

Paní Zdenko (Soukupová), děkuji za Vaši odpověď na mou adresu. Ke svému předchozímu příspěvku ještě mohu doplnit, že jednu z těch tří vysokých škol, kterou jsem absolvoval, jsem absolvoval v zahraničí, konkrétně v Rakousku, vyučovací jazyk německý, a také, že jsem v ČR již 37 let soudním tlumočníkem pro jazyk německý se specializací právo... Když jsem před těmi 3 lety hledal práci v ČR a napsal těm 80 firmám, které práci nabízely, byly to všechno firmy, které požadovaly znalost němčiny... A přesto jsem neuspěl, jak jsem napsal, bylo mi v té době 54 let... Proto jsem už 3 roky také rád, že se mi podařilo najít práci v Německu a jsem naprosto spokojený a bez stresu. Pokud mi zdraví vydrží, (nikdo nikdy neví, co se může stát), tak bych v Německu chtěl pracovat až do odchodu do starobního důchodu v 65 letech a pak si toho starobního důchodu užívat. V domě, kde bydlím, je mou sousedkou důchodkyně, bývalá zdravotní sestra. Pracovala 10 let v ČSSR a v ČR jako zdravotní sestra v nemocnici, a pak 25 let jako zdravotní sestra v nemocnici v Německu, protože umí německy. Nyní pobírá dva starobní důchody, jeden český, druhý německý, užívá si důchodu a je za vodou. A moc jí to přeji. Asi tak...

Je to otázka do pranice, když má nadřízený rozhodnout o propuštění mezi dvěma lidmi, zejména když je s oběma spokojen. Známé po padesátce se v práci zbavili z důvodu, že má muže podnikatele a obě děti zaopatřené. Velice se podivila tomuto zajímavému důvodu. Šéf potřeboval flek pro příbuzného, všeobecně se to vědělo. Nové místo si našla obratem. Když to zjistili, asi se jich to dotklo. Prý, to ale nebudeš mít nárok na odstupné. Velice se podivila znovu. Šlo o práci ve státním sektoru. Samozřejmě, že na odstupné nárok měla. Jiná známá se byla po mateřské dotázat, zda má nastoupit před a nebo po jednodenním svátku. Z odpovědi nadřízeného byla v šoku. Už s ní nepočítali a dali jí podepsat výpověď. Tentokrát šlo o soukromou firmu. Podepsala. Zbavili by se jí stejně. Když přišlo odstupné, byla v šoku znovu. Vypočítali jí sumu z toho, co by brala, kdyby nastoupila. Ne z toho, co měla předtím. Oni mezitím snižovali platy. Když tam před MD pracovala, nechali ji dělat práci za kolegyni, která byla na dovolené. Ani koruna navíc za to. Prý aby ji správně motivovali. Některé manýry, praktikované těmi, co si myslí, že budou šéfovat nadosmrti, se mohou zdát velmi úsměvné. Dokud se to nedotýká člověka samotného. Člověk žasne, když uchazeč o místo přijde po konkurzu s optimistickým - všechno jsem uměl, byli nadšeni mými znalostmi a řekli, že jsem ideální kandidát. Pak přišlo vyrozumění a hned s ním velké rozčarování. Dali přednost místnímu člověku. Věděli to od začátku, že nikoho přespolního nechtějí. A co naděláte. Nic. Když potom přijde situace, že manžel přestane podnikat a jeho paní je nucena si místo nošení nosu nahoru a komandování jeho podřízených hledat práci jako řadový zaměstnanec, to se potom jinak kouká na lidi kolem. Když se zaučuje a nejde jí to. Ona jedna věc je pracovat a druhá do toho druhým kecat a nedělat nic.... Dodávám pro pořádek: Obě mé známé jsou na jiném pracovišti a hlavně pod jinými šéfy dneska spokojené.

Taky jsem tím prošel,kdyz se zavíraly šachty ,kolem roku 2000. Tak jsem oprášil nářadí a šel dělat na živnost elektrikáře.Nakonec jsem dělal ještě deset let v penzi.Prostě musí se chtít,a hlavně se s toho nepo...s

Jaroslave, tak takovou práci Vám přeju. Za sebe zopakuji to, co jsem tu už při nějaké příležitosti napsala. Když jsem dosáhla důchodového věku, chtěla jsem ještě alespoň rok pracovat. Ale můj šéf (ve věku mého syna) mi tenkrát řekl: " Strategie firmy je zbavovat se důchodců." Co dodat?