Už vás nepotřebujeme. Čím je člověk starší, tím více ho bolí ztráta práce
Ilustrační foto: ingimage.com

Už vás nepotřebujeme. Čím je člověk starší, tím více ho bolí ztráta práce

4. 11. 2020

Bude se propouštět. První půjdou na řadu ti starší. Mladí mají hypotéky, děti, vyhodit je nemůžeme, pochopte to. Takové řeči nyní nejsou ve firmách ničím výjimečným. Když člověk přijde o práci, je to vždy stresová situace a nejhůře ji nesou ti dříve narození.

Majitel jedné menší rodinné firmy právě stojí před rozhodnutím. Potřebuje propustit jednu z účetních. Ale která to bude? Pětatřicetiletá Veronika je máma dvou dětí, spolu s manželem splácí hypotéku, ztráta práce by její rodině způsobila obrovské potíže. Osmapadesátiletá Zuzana žije sama,  nemá závazky. Jejich šéf obě dobře zná, ve firmě jsou všichni kamarádi. Jenže finanční situace společnosti kvůli pandemii není dobrá, přišla o mnoho zakázek, propouštět musí. Los padne na Zuzanu, dotyčný už se rozhodl: „Je sama, nemá závazky, Veronice by to ublížilo víc. Pracovně jsou obě stejně dobré, napíšu Zuzaně výborné doporučení.“

Jenže Zuzana to vidí takto: „Pokud půjdu já, nemám ve svém věku šanci najít práci. Už jsem se zkoušela dívat na inzeráty, ptala jsem se známých. Je to beznadějné. Nevím, co si počnu. Půjdu na pracák? V mém věku? Z čeho budu platit nájem? Navíc mám maminku v domově seniorů a připlácím jí tam měsíčně dva tisíce za to, že může být v jednolůžkovém pokoji. Vůbec si nedovedu představit, jak budu žít, pokud přijdu o příjem. Ani nevím, zda by mě v mém věku vzali někam za pokladnu. A zda bych to zvládla.“

Ztráta zaměstnání ve vyšším věku často v lidech vyvolává černé myšlenky. Začnou si říkat: jsem starý, nepotřebný, novou práci už neseženu.

„Krajně náročné může být vyrovnat se se ztrátou práce v situaci, kdy člověk třeba dvacet nebo třicet let pracoval pro jednoho zaměstnavatele. Dovedu si však představit i opačnou situaci. Ve věku kolem padesátky a výše můžeme mít splacenou hypotéku, odrostlé děti a zároveň být profesně na vrcholu sil. Pokud se takový člověk nedobrovolně ocitne na trhu práce, může být v komfortnější situaci, než živitelé mladých rodin zatížení hypotékami,“ uvedl Tomáš Prajzler, poradce ze společnosti Servis vztahů.

Personalisté a psychologové mají zkušenosti, že mladí lidé jsou zvyklí práci měnit častěji, zatímco starší generace často dlouhé roky setrvávala v jednom zaměstnání. Když o ně starší lidé přijdou, často to berou jako své selhání, ne jako příležitost zkusit něco nového.

„Je ale důležité si uvědomit, že o práci přijde alespoň jednou za život většina z nás. Lidé však často  nesou ztrátu zaměstnání hůře než nedobrovolný konec nějakého vztahu či rozvod. Protože se mnohdy připojují strachy z existenčních problémů i větší ztráta identity a sebevědomí. Důležité je ale si výpověď nebrat osobně. Toto nás může dostat do sebelítosti a myšlenek, že všichni jsou proti nám, a to nám při hledání nové práce nepomůže,“ připomíná Tomáš Prajzler.

„Stačí, když si ráno otevřu počítač, a už mám po náladě. Čtu o tom, jak se ekonomika propadá a je mi jasné, že časem to přijde i na naši firmu. A kdo půjde jako první? My staří,“ říká šedesátiletý Libor, který pracuje v menší firmě zabývající se finančním poradenstvím. „Jak závidím kamarádovi, který je malíř pokojů. Ten má dost práce pořád, může si vybírat a vydělá si stejně jako já. Sice už těžce zvládá to poskakování po žebříku, ale je na něm, kdy pracuje a kdy odpočívá. Já se každý den probouzím s hrůzou, že zavolá šéf, že končíme. Ani současná práce z domova mi nevyhovuje, já chodil do kanceláře a za klienty rád, rád si povídám s lidmi. Teď nám šéf nařídil vše zařizovat z domova. Tak jen sedím, telefonuju, vyřizuju maily a děsím se, že přijde ten s výpovědí“ vypráví.

Psychologové radí, aby lidé v takové situace záměrně vyhledávali informace pozitivní, ne jen ty, které je straší. „Pořád jsou nůžky mezi poptávkou a nabídkou na pracovním trhu poměrně otevřené a v mnoha odvětvích je velmi dobrá šance najít si zaměstnání nové,“ upozorňuje psycholog a kariérní poradce Tomáš Prajzler.

Současný život v pandemii přinesl většině lidí spoustu starostí. Je to čas, kdy se ukazuje, jak je kdo silný, jak umí řešit potíže, zda je optimista či pesimista. Poměřování, kdo to má v této době těžší, nikomu nepomůže. A už vůbec ne, když se lidé budou škatulkovat podle věku. Ztratit práci ve vyšším věku je hodně nepříjemné, ale nikomu není ku prospěchu, když si to zdůvodňuje větami: jsem starý, nepotřebný, kdybych byl mladší, nevyhodili by mě. Stejně si totiž ti mladší vyhození mohou říkat: lépe bych se měl, kdybych už byl starší, nemusel živit děti, nemusel splácet hypotéku, vyhodili mě, protože jsem mladý a říkají si, že si nějak poradím, kdybych měl před penzí, tak by si to nedovolili.

Novou práci nebo třeba jen přivýdělek k penzi mohou starší lidé najít například na portále https://cz.jooble.org/

důchody práce
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vít
V životě jsem si prošel mnoha kotrmelci včetně ztráty zaměstnání. Do padesátky jsem sehnal práci do 3 měsíců. Po padesátce jsem poslal asi sto životopisů v podstatě s nulovou odezvou. Nakonec jsem sehnal práci přesně po roce a "světe div se" náhodně přes známé. Dokázal jsem nabídnout to, co ve firmě nikdo neovládal a během 3 měsíců jsem se vypracoval do top managementu. Přes personální agentury po mně ale pes neštěknul. Myslím, že to mluví za vše, diskriminace nediskriminace.
Jaroslav Kolín
Moniko, problém je, že padesátník po vyhození z práce spíš nenajde než najde jinou práci, takže i s odstupným a dávkami v nezaměstnanosti, které jsou časově omezené, zůstane bez prostředků. A do důchodu daleko...
Ladislav Hnyk
Monika Monca ...i s pripadnym snizenim platu na nove pozici je to nebude tolik bolet,.. Vážená paní, nezapomeňte že se všechno započítává do výpočtu na důchod a vlastně to co Vy píšete, tak s tím se snižuje výpočet na důchod. Za celou dobu kapitalismu jsem byl 6 let nezaměstnaný a protože jsem pobíral podporu, tak o případný výdělek( dávka v nezaměstnanosti) se SNIŽUJE čáska na důchod.Takhle můžou hovořit ti, co nemají ponětí o kolik se snižuje důchod z důvodu nezaměstnanosti a nebo s menším výdělkem. Ano, sice se valorizuje, ale je rozdíl když vám vypočítají důchod z 12 tisíc a nebo z 15 tisíc.A to už v případě důchodců je znát každá DESETIKORUNA o kterou přicházíte tím, že byste měla vyšší výdělek.
Monika Monca
Tak lide nad 50 uz snad maji vlastni bydleni, i s pripadnym snizenim platu na nove pozici je to nebude tolik bolet, jako vypadek poloviny prijmu u rodiny s hypotekou a dvema detmi. Lide 50+ si porizovali bydleni za ceny nasobne nizsi, nez jsou dnes...ja mit moznost v 90.letech koupit tripokojac v Brne za 90 tisic, jako muj dedecek, tak jsem dnes vysmata...dnes tentyz byt ma hodnotu 6 milionu. Jako zamestnavatel bych nemela to srdce, zruinovat rodinu s detmi, pokud by byla jina moznost. Nepripravenost starsi generace je jejich chyba. Jak rikal pradeda, za komunistu stavel, kdo mohl, my to mame dnes tezsi.
Růžena Břendová
Dobrý den, i já bych chtěla napsat svoje zkušenosti ze zaměstnání. Celý svůj život po základní škole jsem pracovala v jednom závodě. Ano, nejsem studovaná jako mnozí tady, protože mi můj otec nedovolil jít studovat, že mě nebude nadále živit. Když jsem nastoupila do fabriky v patnácti letech, říkala jsem si - no max. 3 roky tu vydržím. Jenže co čert nechtěl, moje maminka už byla tak vyčerpaná, že už nemohla pracovat ve třísměnném provoze, tak si mě pozval pan ředitel, že bych mohla jít místo maminky já pracovat na tři směny. Moc se mi to nelíbilo, ale kvůli mamince jsem to odsouhlasila. Pracovala jsem do té doby na provoze, kde pracovaly samé ženy, což bylo něco hrozného, neustálé hádky, na které jsem nebyla zvyklá a ani zvědavá. Na provoze, kam jsem měla přejít byli ve velké většině muži, toho jsem se bála, ale časem jsem pochopila, že to bude v pohodě. Bylo. Po mateřské dovolené mě vrátila paní z osobního oddělení zpět na provoz mezi ženy. Bojovala jsem u ředitele za vrácení se na třísměnný provoz. Vyhověl mi, stejně jako jsem vyhověla před lety já jemu. Léta běžela a já přečkala všechny vlny propouštění. Blížil se mi věk odchodu do důchodu a já doufala, že to přečkám, protože se v posledních letech změnila výroba a bylo zřejmé, že se bude opět propouštět. A propouštělo, pár dnů před vánocemi mě a kolegyni propustili. Budiž řečeno, že jsem to měla rovné tři roky do starobního důchodu, kolegyně byla na tom hůř, ta to měla skoro čtyři roky do důchodu. Bylo nám sděleno, že v naší firmě není práce pro ženy. No budiž. Za tři roky si nás obě vyžádal zaměstnavatel na brigádu, další rok opět. No a za pár dnů po skončení druhé brigády hledal zaměstnavatel ženy do výroby, ale na čtyři směny, protože už několik let to byl nepřetržitý provoz, a dvě ženy na každou směnu. Takže to, co jsem dělala já a kolegyně, nyní dělalo osm žen! My to musely zvládnout, ony naříkají, že je to těžká práce, namáhavá a ty dvanáctihodinové směny jsou hrozné a blablabla. No a potkávám svoje bývalé kolegy a ti mají srandu z těch "údernic", neboť sotva dostaly smlouvu na neurčito, tak věčně marodí, když náhodou jsou v zaměstnání, tak chodí věčně kouřit, stále si vaří kafíčko a práce stojí. Je mi z toho všeho smutno. Měla jsem svoji práci ráda. Ano, byla hodně těžká, hlavně dřív, ale časem, jak se vše vyvíjelo, tak se práce stávala méně namáhavá, ale zůstávala opravdu i tak těžká. Kdyby to bylo možné, šla bych znovu na brigádu. Chybí mi to, že jsem byla součástí dobrého kolektivu. Jsem trochu pyšná i na to, že jsem ve svém prvním, ale zároveň i jediném zaměstnání vydržela 42 let, že mě nepropustili v těch divokých polistopadových letech, neboť z původních cca 2000 pracovníků nás bylo před mým propuštěním 260. Ale mrzí mě to, že si zaměstnavatelé neváží starších zaměstnanců, kteří mají zkušenosti a váží si práce, kterou odvádí ve velmi dobré kvalitě. Snad se tohle jednou změní. To, že člověk dosáhne určitého věku přece neznamená, že je k ničemu.
Ladislav Hnyk
Zlatí komunisti.Ti vás přijali do práce i když jste byl rok před důchodem. Vyhození z práce v šedesáti.Také znám.Prošel jsem tím a 2 roky jsem hledal zaměstnání.Najezdil jsem 4500km na kole a všude stejná odpověď: "Pro naši firmu jste neperspektivní, my hledáme mladší lidi."Tolik km a tolik ztraceného času jsem nenajezdi a neprostál za celou dobu komunistů na nedostatkové zboží.Zboží si odpustíte, ale práci ne. Další diskriminalizace je v odměňování. Můj zeťák říkal, že když firma nabírala další lidi, tito lidé dostali větší nástupní plat než měl on za 15 let u firmy (podotýkám , není to jen u jedné firmy ale u většiny).Když se na to ptal majitele bylo mu odpovězeno, že za ty peníze co má on by tam nikoho nedostali.Tak řekl, že tedy dá výpověď a za měsíc se znova přihlásí.A dostal takovouto odpověď: " Ale to Vás už nepřijmu, protože Vy jste rebel a takovéto lidi zde nepotřebujeme." A něco podobného jsem zažil i já, protože po pěti letech ve firmě jsem zaučoval nového pracovníka (25 let) a on dostal větší nástupní plat než já..a to jsem ho dva měsíce zaučoval na mašinách ČILI JEŠTĚ NIC NEUMĚL.Když jsem se já ptal proč má ten nový více než já, tak mně bylo odpovězeno:" Ale Vy jdete za pár let do důchodu, tak Vám to stačí, on je mladý a potřebuje víc peněz." Takže opět říkám, zlatí komunisti, protože čím byl člověk starší tím měl více peněz z důvodu více zkušeností a zároveň se v osobním ohodnocení zohledňovalo to, jak dlouho je člověk v té fabrice.
Marie Faldynová
Odchod do důchodu se stále oddaluje a při tom po padesátce vás nikdo nezaměstná. Prošli jsme si tím s manželem oba. Nejlepší kvalifikace je být něčí příbuzný nebo alespoň spolužák.
Jaroslav MAREK
oprava, v ČR jsem soudním tlumočníkem 27 let, chybička se vloudí...
Jaroslav MAREK
Paní Zdenko (Soukupová), děkuji za Vaši odpověď na mou adresu. Ke svému předchozímu příspěvku ještě mohu doplnit, že jednu z těch tří vysokých škol, kterou jsem absolvoval, jsem absolvoval v zahraničí, konkrétně v Rakousku, vyučovací jazyk německý, a také, že jsem v ČR již 37 let soudním tlumočníkem pro jazyk německý se specializací právo... Když jsem před těmi 3 lety hledal práci v ČR a napsal těm 80 firmám, které práci nabízely, byly to všechno firmy, které požadovaly znalost němčiny... A přesto jsem neuspěl, jak jsem napsal, bylo mi v té době 54 let... Proto jsem už 3 roky také rád, že se mi podařilo najít práci v Německu a jsem naprosto spokojený a bez stresu. Pokud mi zdraví vydrží, (nikdo nikdy neví, co se může stát), tak bych v Německu chtěl pracovat až do odchodu do starobního důchodu v 65 letech a pak si toho starobního důchodu užívat. V domě, kde bydlím, je mou sousedkou důchodkyně, bývalá zdravotní sestra. Pracovala 10 let v ČSSR a v ČR jako zdravotní sestra v nemocnici, a pak 25 let jako zdravotní sestra v nemocnici v Německu, protože umí německy. Nyní pobírá dva starobní důchody, jeden český, druhý německý, užívá si důchodu a je za vodou. A moc jí to přeji. Asi tak...
Eva Kopecká
Je to otázka do pranice, když má nadřízený rozhodnout o propuštění mezi dvěma lidmi, zejména když je s oběma spokojen. Známé po padesátce se v práci zbavili z důvodu, že má muže podnikatele a obě děti zaopatřené. Velice se podivila tomuto zajímavému důvodu. Šéf potřeboval flek pro příbuzného, všeobecně se to vědělo. Nové místo si našla obratem. Když to zjistili, asi se jich to dotklo. Prý, to ale nebudeš mít nárok na odstupné. Velice se podivila znovu. Šlo o práci ve státním sektoru. Samozřejmě, že na odstupné nárok měla. Jiná známá se byla po mateřské dotázat, zda má nastoupit před a nebo po jednodenním svátku. Z odpovědi nadřízeného byla v šoku. Už s ní nepočítali a dali jí podepsat výpověď. Tentokrát šlo o soukromou firmu. Podepsala. Zbavili by se jí stejně. Když přišlo odstupné, byla v šoku znovu. Vypočítali jí sumu z toho, co by brala, kdyby nastoupila. Ne z toho, co měla předtím. Oni mezitím snižovali platy. Když tam před MD pracovala, nechali ji dělat práci za kolegyni, která byla na dovolené. Ani koruna navíc za to. Prý aby ji správně motivovali. Některé manýry, praktikované těmi, co si myslí, že budou šéfovat nadosmrti, se mohou zdát velmi úsměvné. Dokud se to nedotýká člověka samotného. Člověk žasne, když uchazeč o místo přijde po konkurzu s optimistickým - všechno jsem uměl, byli nadšeni mými znalostmi a řekli, že jsem ideální kandidát. Pak přišlo vyrozumění a hned s ním velké rozčarování. Dali přednost místnímu člověku. Věděli to od začátku, že nikoho přespolního nechtějí. A co naděláte. Nic. Když potom přijde situace, že manžel přestane podnikat a jeho paní je nucena si místo nošení nosu nahoru a komandování jeho podřízených hledat práci jako řadový zaměstnanec, to se potom jinak kouká na lidi kolem. Když se zaučuje a nejde jí to. Ona jedna věc je pracovat a druhá do toho druhým kecat a nedělat nic.... Dodávám pro pořádek: Obě mé známé jsou na jiném pracovišti a hlavně pod jinými šéfy dneska spokojené.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.