Už vás nepotřebujeme. Čím je člověk starší, tím více ho bolí ztráta práce

Když člověk něco umí, netřeba truchlit nad ztrátou zaměstnani a hlavně se o něj celoživotní nestrachovat. Vždycky na nás čeká něco lepšího (aspoň u mě to platilo celý život ). Pracovat jako živnostník, udělat si rekvalifikaci, naučit se jazyk nebo odjet pracovat do zahraničí může člověk v každém věku. Bat se, sedět, kouřit a stěžovat si na osud může člověk také v každém věku. ?

Jaroslav MAREK Plně s Vámi souhlasím.Sám jsem měl stejnou zkušenost, akorát s jinými slovy:" Našel jste si něco..ne...na chodbě je nástěnka tak se tam podívejte a jestli máte internet, podívejte se i tam." A přitom když jsem objížděl firmy na netu, tak odpověď byla taková jakou jsem sem již psal. Za komunistů pracovní úřad, jedna kancelář, jeden pracovník.Nyní..pracovní úřad celé patro, a x pracovníků, protože každý pracovník má na starost určité spádové obce a k tomu ještě podle abecedy...čili od A až po nějaké písmeno, další od toho písmena dále, takže pak běháte po chodbě a hledáte kam vlastně patříte. A také se mně stalo, že po dvou až třech návštěvách na pracáku bylo všechno přeházené a člověk pak patří pod jiného referenta a do jiné kanceláře. A vždy stejná odpověď jako na začátku.Šedesátiletému člověku SE NIKDO nesnaží najít práci, dokonce mně nabádali abych si zažádal o předčasný důchod.Ale to bych přišel a x tisíc za rok (já šel do důchodu v 63 letech a předčasný důchod by byl o 1500 Kč menší (za každý předčasný rok je to 500 Kč) a to si to mladí neuvědomují.Ono mít a nemít o 1500 Kč vyší důchod je rozdíl.

paní Kuželková, napsala jste o svém synovi: ..."Zašel na pracák, kde odevzdal veškeré papíry, ale než se pracák rozhýbal, tak si sám našel práci"... Ono mu totiž ani nic jiného nezbylo, než aby si práci našel sám... Moje zkušenost s pracovním úřadem je totiž taková, že pracovní úřad nikomu žádnou práci neshání, a ani shánět nepomáhá... Jediné, co po mně pracovní úřad chtěl, bylo, abych tam 1x měsíčně přišel na kontrolu (což jsem poctivě dělal), na kontrole si mne "odškrtli", že jsem splnil svou povinnost, a zeptali se mne, zda už jsem si našel nějakou práci... Když jsem se jich ptal, zda mají nějaké pracovní nabídky, tak odpověď byla vždy stejná: ...vy jste "překvalifikovaný" a je vám přes 50 let...pro vás nic vhodného nemáme... Toto je moje vlastní zkušenost s úřadem práce...

Růžena Kuželková --- ono je to o postoji každého člověka - buď budu vzdychat a nebo budu jednat. --- Vážená paní, když přijdete o práci ve 30 - 40 letech, tak v tom s Vámi souhlasím.Ale když přijdete o práci všedeáti a máte pár roků do důchodu, tak o práci nezavadíte. Už jsem to sem psal jednou, tak znovu pro Vás. 2 roky jsem hledal zaměstnání.Najezdil jsem 4500km na kole a všude stejná odpověď: "Pro naši firmu jste neperspektivní, my hledáme mladší lidi."Tolik km a tolik ztraceného času jsem nenajezdil a neprostál za celou dobu komunistů na nedostatkové zboží.Zboží si odpustíte, ale práci ne. Takže jak je možné, že v těchto firmách brali lidi od 30ti let věku a pro mně práce nebyla?A přitom v několika firmách by mně ani zaučovat nemuseli, protože tu práci jsem uměl.

Můj syn není žádný "vysokoškolák"změnil zaměstnání na počátku "korony" a protože byl ve lhůtě zaučení,tak se ho zbavili jako prvního.Zašel na pracák,kde odevzdal veškeré papíry,ale než se pracák rozhýbal,tak si sám našel práci - ono je to o postoji každého člověka - buď budu vzdychat a nebo budu jednat.

Najít práci v padesáti a, nedejbože, později je prakticky nemožné. Chápu, že mladá rodina má velké výdaje s hypotékou, dětmi...ale ani starší člověk nežije ze vzduchu. Je zajímavé, že docela často žádají důchodce, aby přišli na brigádu, přesto že třeba před rokem byli "nadbyteční." Mám takový příklad u mých známých - obě učily v ZUŠce, pár měsíců před důchodem je vykopli, že nemají odpovídající pedagogické vzdělání, naštěstí do důchodu vydržely na pracáku a ejhle! Obě už znovu učí, sice na zkrácené úvazky, ale najednou jim vzdělání, na rozdíl od mladých učitelek, nechybí. Ony totiž nebudou šest let na mateřské. Ano, obě mají děti, ale kdysi byly doma rok a pak pěkně do práce, v lidušce se učilo odpoledne, takže ani neměly paragrafy když dopoledne byly doma ony a odpoledne tatínci nebo babičky.

Je ale pravda, že ti starší podporují ty mladší, takže pokud vyhodí tátu, syn je taky na tom špatně. Vidím to u sebe, kluk neměl kde bydlet a já mu pomohl. Sám teď kvůli nemoci jsem bez práce a nevím kam se vrtnu, ale mladýmu jsem zaplatil celou hypotéku s peněz co naše rodina budovala celý život. A takhle to jde ve více rodinách, a kdybych mu nepomohl, dneska nemůže mít rodinu a musel by bydlet jedině u nás. Tohle bylo dříve jinak.

předčasný důchod je super

V současné době je velká poptávka po řemeslnících. Naše rodinná firma neustále zápasí s nedostatkem soustružníků, frézařů či svářečů. Zaměstnáváme i pár pracovníků v důchodovém věku a jsme s nimi moc spokojeni. Nezáleží ani na věku, ale na odborné způsobilosti.

V životě jsem si prošel mnoha kotrmelci včetně ztráty zaměstnání. Do padesátky jsem sehnal práci do 3 měsíců. Po padesátce jsem poslal asi sto životopisů v podstatě s nulovou odezvou. Nakonec jsem sehnal práci přesně po roce a "světe div se" náhodně přes známé. Dokázal jsem nabídnout to, co ve firmě nikdo neovládal a během 3 měsíců jsem se vypracoval do top managementu. Přes personální agentury po mně ale pes neštěknul. Myslím, že to mluví za vše, diskriminace nediskriminace.