Čundr: To se jen tak chodí po světě
Foto: autorka

Čundr: To se jen tak chodí po světě

9. 10. 2020

K napsání této vzpomínky mě přivedla nedávná otázka dne. 

                                          OTÁZKA DNE 3.10.2020: Říká vám něco slovo čundr?

Na čundr jsem nikdy nechodila, na skobě na půdě mi sice viselo tele, ale nikdy jsem ho nehodila na záda a nešla se toulat. To by naši nepřežili a já taky moc statečná nebyla. Spát pod širákem nebo ve slámě s vidinou, že po mně v noci něco poleze, brrr. Tak to mě fakt nelákalo. Ale čundráky jsem znala, to jo.

Můj muž na čundr chodil. Měl jednu historku ze svého čundrování, kterou nejdříve vyprávěl našim dětem a mně, při jediném našem stanování, na dobrou noc a pak také našim vnoučatům. Nejdříve těm větším a posléze, až přišel ten správný čas, i těm menším.

Měli jsme na prázdninách vnoučata a rozhodli jsme se, že s nimi budeme spát několik nocí v zahradní chatce. Už se setmělo, bledý měsíc se schovával ve větvích a děcka nechtěla jít do pelechu. A pořád: babi, vyprávěj ještě o něčem, a tu dědeček povídá, že on jim teda poví příběh ze svého mládí, kdy s partou kluků chodil na čundr. Nejdříve jim musel vysvětlit, co to je ten čundr. A pak, za různých nočních zvuků v pozadí a slabého svitu měsíce, začal dědeček vyprávět. Byla to ta správná  noc pro strašidelné historky.

„Na čundr jsme jeli nejdříve vlakem, bylo celkem pěkně a konečně vláček dosupěl do stanice, kde jsme chtěli vystoupit. Nejdříve jsme se stavili v hospodě, ale ta byla ještě zavřená, a tak jsme pokračovali směrem na Černou Vodu k lomu Rampa, kde jsme se tehdy scházeli. Bylo nás asi sedm. Přes den bylo počasí dobré, ale k večeru začalo foukat, pršet. Před desátou už byla pěkná vichřice. Co teď? Na noc pod širákem to nevypadá. Vydali jsme se zpět k hospodě. Oblohu křižoval blesk za bleskem doprovázený pořádným řevem hromů. Celá dědina byla ponořená do tmy. Před hospodou se zrovna rozcházeli poslední štamgasti (Vysvětlit, co to jsou štamgasti.) Byli jsme už pořádně promočení, co teď? Až ten poslední chlap, co se loudal od hospody, nás vzal na milost. „Tak hoši, jestli chcete, můžete jít ke mně. Vyspíte se ve stodole na seně. Je tam sucho a teplo. Byli jsme mu vděční a nabídku jsme s radostí přijali. Ležel jsem u  dřevěné stěny, kde byl vyřezaný malý kulatý otvor. Nemohl jsem usnout, měl jsem z toho chlápka takový divný pocit. V domě naproti byla tma a tu najednou se za oknem mihl proužek světla od baterky. Kluci, zavrtaní do sena, klidně oddychovali. Jen já jsem třeštil oči na to světýlko, které se vynořilo z domu. Pršelo, jen se lilo, blesk následoval blesk. Hororová noc. Jeden blesk jasně ozářil postavu, která vyšla z domu. Chlap měl na sobě černý gumový kabát s kapucí, takže jsem tvář neviděl, a v ruce měl … panebože … sekeru.

Opatrně kráčel přes blátivý dvůr. Znovu blesk. Je to tak, jde do stodoly se sekerou. Začal jsem budit kluky, ale ti mě odháněli jak dotěrnou mouchu.

Vrata stodoly se, se zlověstným skřípotem pantů, začala otvírat A v nich stanula černá postava osvícená dalším bleskem. Chlap popošel blíž k senu a já jsem už na nic nečekal a vystřelil jsem k otevřeným vratům. Vidím, jak se postava otáčí a vzduchem se zalesklo ostří hozené sekery . A od té doby mám zadek na dvě půlky.“

Chvíli bylo napjaté ticho a pak se vnoučátka vrhla na milovaného dědečka. Protože jsem věděla, jak to skončí, dalo mi velké úsilí udržet kamennou tvář.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.3 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Seitlová
Elen, pěkná historka, vnoučatům se určitě líbila a konec napínavý.
Jan Zelenka
Pěkné.
Naděžda Špásová
Elen, taky jsem se pobavila, jsem ráda, že tě moje OD inspirovala k napsání o Honzovi čundrákovi. To s tím zadkem už jsem někde slyšela. :-)
Anna Potůčková
Eleno, nevím odkud tuto historku (smyšlenou) měl můj tatínek, ale vyprávěl nám ji také. Možná se k tatínkovi dostal přes našeho strýce a jeho bratra Karla, který bydlel v téže obci, jako bydlíš Ty. A strýc jak já jsem jej znala byl opravdu hodně velký srandista.
Jaroslava Handlová
Úsměvný příběh, i když hodně známý v mírných obměnách. Elenko, ovšem takový měsíc, jaký jsi k článku použila na úvodní fotce, tak ten je téměř bezkonkurenční. Prostě paráda!
Mirek Hahn
:-)
Jitka Chodorová
Oprava: konec vyprávění vyšel nastejno
Jitka Chodorová
Elen, tak jsi mě rozesmála, tento příběh vyprávěl vždy můj muž, ať už vnoučatům, když povyrostla, ale i ve společnosti nejen dam, jen jeho verze zněla trochu jinak, ale vyprávění vyšel nastejno. Jinak musím napsat, že jsem na čundru nikdy nebyla, ale docela jsem to těm statečným chlapcům záviděla, i když sama bych se asi neodvážila, ale o tom nemusím vyprávět. Díky za článek, který je z úplně jiného soudku, než tady můžeme číst, někdy je změna dobrá.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%