Jak jsem se udržela na světě

Dojemná vzpomínka na statečnou maminku, děkuji.

Marie, je dobře, že vaše maminka byla tak tvrdohlavá. Byla jsem na tom podobně, narodila jsem se s luxací kyčlí. Léčila mně prý kořenářka a měla jsem levou nohu o dost kratší. Pak jsem byla v Plzni v nemocnici, kde mi tu nohu lámali a byla jsem půl roku ve strojku. Byl kovový a když jsem ho našla u babičky na půdě, nebylo mi zrovna dvakrát dobře. Šel do popelnice. Trauma z dětství mě zřejmě stále pronásleduje. Přeji vám dlouhý krásný život. :-)

Je to jasné, Marie, měla jste tu na světě úkol, a určitě ho zdárně plníte. Pěkný příběh.

Krásný článek, ve znamení střelce mám jednu zesvých dcer.

No vidíte, já jsem se zase ve 20 letech dozvěděla, že máma děti vůbec nechtěla, když otěhotněla, chtěla potratit, tak nesla pytel se zrním do mlýna z Černošic do Solopysk a zpátky semletou mouku. Nepodařilo se jí potratit, tak jsem se za války narodila. Je dobře, že máte vzpomínku lepší.

Krásná vzomínka, jen nevzdávat a využít všech možností. I babské rady nejsou k zahození a ne jen prášky, kapky a znova. Hodně zdravíčka přeji ....

Někdy se má dát na babské rady. To je dobře, že byla maminka tvrdohlavá.

Krásná a dojemná vzpomínka.

Krásná vzpomínka. Maruško, ať Vám ta bojovnost vydrží.

Maruško, střelci jsou bojovníci. Koukla jsem se na Vaše profilové foto, z takového mrňouska vyrostla " holka " jako lusk. Moc hezké vyprávění. Bertice