Ilustrační foto: ingimage.com

Lidi, já jsem střevo

6. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 6.10.2020 11:52

Myslím, že strach z dalšího problému byl určitě větší než bolest. Ta přejde a většinou nezanechá následky. Střevo nejsi, ale určitě nějaká máš a navíc ještě to "básnické", a to je moc dobře. Aspoň i ze zlého umíš stvořit dobré. Pěkně jsem si početla a věřila, že všechno dobře dopadlo, i když jsem trochu trnula. V horším případě bys asi měla úplně jiné starosti.

Hana Rypáčková 6.10.2020 11:11

Hani, nesmíme padat. Za nedlouho nebudeme smět ani na židli. Když lezu po stromech , úplně se vidím dole ( neudržím se rukou, praskne špršle ( už dvě praskly). Nejsi střevo, jsi naše aktivní íčkařka..

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce