FOTO: autor

Sbíráte hygienicky balený cukr?

4. 10. 2020

Znáte to: Ke kávě dostanete sáček s cukrem. Zalíbí se vám a cukry začnete sbírat. Nejprve sami, později s pomocí zvědů, kteří vám je nosí. Je to pěkný, někdy i adrenalinový koníček. Tady je několik příhod, které se udály za těch 25 let, co s mou chotí sbíráme balené cukry.

Můj příběh

Autor: Jaroslav Kolín

Hodnocení:

(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 4.10.2020 21:54

Zajímavá záliba. Připomnělo mi to, že manžel Evky Balůchové sbíral krabicky od zápalek. Mnohé z nás jí je dovezly na setkání íčkařů, měla radost.

Jan Zelenka 4.10.2020 21:32

Kdysi jsem cukry také sbíral, hlavně ve Středomoří. Ani nevím, proč jsem přestal. Máte některé unikátní kousky.

Jaroslav Kolín 4.10.2020 18:12

Mravenci? Osobně jsem nezažil (faraoni v našem domě byli již před léty úspěšně vyhubeni) a mám podezření, že je to spíš takový sběratelský folklór. I když třeba portugalský klub má mravence ve svém logu, ale to může symbolizovat i lásku jeho členů k cukru. :-) Jinak děkuji za přání úspěchů.

Alena Várošová 4.10.2020 17:18

Znám jednu moji známou,že taky sbírá balené cukry.Kolik jich má nevím. Vždy ji vždy nějaké donesu,ať už z naší země,nebo ze zahraničí. a to je radosti.Letos nic,nikde jsem nebyla.Přeji další trofeje cukrů do Vaší sbírky.

Vladislava Dejmková 4.10.2020 16:38

A co mravenci?

Irena Mertová 4.10.2020 15:50

Dělám přesně to, co Věra. Cukr doma nepoužívám, tak pro návštěvy (málokterá však sladí) si ho beru domů.

Věra Ježková 4.10.2020 15:36

Pane Kolíne, potěšil jste mne. Cukr sice nesbírám, ale vaše sbírka se mi líbí. Protože nepeču a kafe nesladím, nemám doma cukr žádný. A tak si ten balený, který mi dají v kavárně, vždy vezmu domů. A pak ho mlsám třeba s máslem. V SSSR jsem byla jako studentka v roce 1976. Poté dvakrát na dovolené. Mám radost, že jste byl na Trakaji. Je nádherný, pohádkový.

Naděžda Špásová 4.10.2020 14:39

Zvláštní koníček. Vzhledem k tomu, že nesladím, jde tohle mimo mně. Zajímavé fotky.

Jitka Hašková 4.10.2020 13:54

Zajímavý článek. Připomněl mi mé dětství, ještě jsem chodívala nakupovat s lístky. Také mě zaujal pohled z Vrbátek. Přes ně jezdím do Prostějova a musím si v Olomouci při přestupování všimnout, abych nastoupila do vlaku přes Vrbátky. Jednou se mi to nevyplatilo. Schovávám si cukry, když dostanu nějaké ke kávě nebo k čaji a pak je nabízím ke slazení návštěvám. Sbírku rozhodně nemám.

Dana Puchalská 4.10.2020 13:45

Super.... Kolegyně pro změnu sbírala balení mini kečupů a pak přešla na hořčice.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá