Ilustrační foto: autorka

Dávná vzpomínka

4. 10. 2020

Vybavuje se mi vzpomínka na velice převelice dávnou dobu. Byly mi asi čtyři roky. U nás doma jsem měla pod oknem malý dětský stůl a židličku. Na něm jsem nejen jedla, ale taky jsem si tam malovala nebo hrála.

Můj příběh

Autor: Helenka Vambleki

Hodnocení:

(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Hošková 5.10.2020 18:25

Kdoví, co s maminkou tehdy cloumalo...doufám, že se pak zastyděla, člověk kolikrát udělá věci, za které se pak i stydí...

Zuzana Pivcová 5.10.2020 15:48

Helenko, jednu situaci s maminkou a mým trestem v sobě také mám stále, i když se na ni nezlobím. Měla to dost těžké, dost pozdě s malými dětmi a nemocným mužem, kterého semlel režim.

Marie Měchurová 5.10.2020 15:40

Moje vzpomínky na dětství jsou taky spíš smutné. Nejšťastnější jsem bývala na pionýrském táboře. O to víc jsem jsem ráda, že moje 3 děti na své dětství vzpomínají s radostí v očích.

Jana Šenbergerová 5.10.2020 14:05

Vidím, že moje maminka měla se mnou svatou trpělivost, když se mě často víc než dlouho snažila odtrhnout od čtené knihy. Protože byla většinou z knihovny, o žádnou jsem nepřišla. A kuchyňské nádobíčko jsem si zlikvidovala sama, bylo totiž čokoládové.

Martina Růžičková 5.10.2020 08:55

Smutná vzpomínka. Takové okamžiky v sobě člověk nese celý život.

Věra Ježková 4.10.2020 22:53

Helo, rozumím. Bolestných vzpomínek ze svého dětství bych měla na knihu. Bohužel.

Jan Zelenka 4.10.2020 21:35

Tohle by žádný rodič dělat neměl. Pokud má k dítěti správný vztah. Je to bezohlednost.

Dana Puchalská 4.10.2020 13:52

Ano Helčo, někdy jsou dětské zážitky kruté. Ani se Ti nedivím, že jsi měla místo polévky "solivar". Já mívala dřevěnou kuchyňku i se sporákem a mycím stolem a s plechovým nádobíčkem a to vydrželo a přežilo. Pak z těch minikastrolků měly radost moje andulky. Dávala jsem jim do nich krmení i vodu.

Hana Šimková 4.10.2020 13:45

Tak to bylo hodně surové a na dítěti se to podepíše.

Alena Vávrová 4.10.2020 13:21

Maminka holt měla jiné starosti. - Také jsme si hrávaly s dětským nádobíčkem - na prázdninách u babičky - babička ho dovezla z několikaletého poválečného pobytu v severočes. pohraničí - pozůstatek po odsunutých obyvatelích na půdě domu, kde dočasně bydleli. Bylo tam úplně všecko.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá