V líčení ve věku kolem šedesátky a výše platí poněkud jiná pravidla než v mládí, kdy většina dívek a žen chce vše na svém obličeji zvýraznit. Zralé dámy k líčení často přistupují s pocitem, že je naopak třeba co nejvíce zakrýt. Jenže to je špatně. Výsledkem bývá příliš hustý make-up, ve kterém tvář vypadá jako maska a tedy mnohem starší, než ve skutečnosti je.
Při líčení ve vyšším věku proto je nejvhodnější myšlenky na věk úplně vypustit. Nelíčit se kvůli snahy zakrýt vrásky či pigmentové skvrny. Líčit se jen a jen proto, že se nám výsledek dodává sebevědomí a že zvýrazníme to, co na sobě považujeme za hezké, ať už to jsou oči, rty, obočí nebo pleť. Líčení má dodávat sebevědomí, má to být příjemná hra, ne náročný a nepříjemný
proces, který má něco zlikvidovat, utajit. Když k němu žena přistupuje s lehkostí, je to zpravidla vidět.
Mnoho dam ve vyšším věku dělá chybu, že se líčí buď příliš nenápadně nebo naopak příliš výrazně. Mnohé ženy nikdy neopustí svůj zvyk udělat si výrazné černé linky, ostře červenou pusu, případně se celá silně zapudrovat. Naopak jiné ženy se dotknou tváří líčidly tak jemně, že se vlastně vůbec nic nestane a je to úplně stejné, jako by se nelíčily vůbec.
Jenže ve vyšším věku by už každá žena měla sama sebe dobře znát, vědět, co má na sobě ráda, co se na ní líbí okolí. Jestliže má velké oči, je dobré je zvýraznit. Ne ostrými černými linkami a modrými stíny, ale takzvaným kouřovým líčením. To znamená stíny hnědými, šedými, ideálně kombinovanými tak, aby u nosu byla barva co nejsvětlejší a pak přecházela na víčkách do nejtmavší. K výrazným očím je pak ideální nenápadná barva rtěnky. A naopak, jestliže má žena pocit, že jí sluší rty výrazně červené, neměla by to už přehánět se zvýrazňováním očí. Častým nešvarem je i vytrhávání obočí a malování takzvaně nového. Málokteré ženě sluší tenká ostře rýsovaná černá čára nahrazující obočí přirozené. A když už přirozené obočí ve vyšším věku mizí, což se většinou stává, stačí do něj jen obyčejnou tužkou na oči udělat pár teček a prstem je rozmazat. Výsledek bývá přirozenější a jednodušší, než přísně upravené výrazné linky ze salónu.
No a na závěr to nejpodstatnější: make-up. Tenká vrstva na obličeji je příjemná nejen proto, že zakrývá různé nedokonalosti, ale také proto, že je bariérou proti nečistotám. Jde jen o to najít si make-up, který pleti sedí, protože každá žena ji má jinou. A právě proto je nabídka kosmetiky tak velká. Je hloupé říkat: mně je to jedno, v mém věku už je zbytečné zkoušet nové přípravky, nebaví mě hrabat se v drogerii v těch hromadách kosmetiky. Není to zbytečné, protože právě lehká sjednocující vrstva make-upu je to, co tvář dělá svěží a upravenou. Podstatné však je slovo ‚lehká‘. Většina zralých žen, které o sebe dbají, dobře vědí, že jemný make-up udělá větší divy než už zmíněná hustá vrstva.
Hlavní je se líčení nebát a nebrat ho jako něco, co je ve vyšším věku zbytečné nebo naopak nezbytně nutné, aby žena vůbec mohla vyjít ven. Nepodceňovat ho ani nepřeceňovat, ale naučit se s ním kamarádit. Tady je malá inspirace, jak může líčení zralé ženy změnit.
