Kouzlo časů minulých: Mejdličko
Foto: archiv autorky

Kouzlo časů minulých: Mejdličko

1. 10. 2020

Je zajímavé, že první mě napadne mejdlíčko. Ano, vy starší ho také určitě pamatujete. Byl to vlastně surový cukr, obarvený a ochucený. Dědeček tento surový cukr dával včelám, ale ten byl opravdu surový.

Mejdlíčka byla platíčka asi po pěti kouscích a měla barvu bílou, žlutou a růžovou. Mejdlíčka byla levná, a proto pro děti docela dostupná. Rozplývala se na jazyku. Proč se už nevyrábějí, nevím. Pak bylo také kouzelné chodit  každou neděli na pohádky do kina Vzlet. Bylo to promítání pro děti, a pokud chtěli mít rodiče chvilku klidu, tak nás tam posílali.

Dostaly jsme pár drobných na lístek a ještě na ty dobroty. Také si vzpomínám na bonbony fialky, které po fialkách opravdu voněly a byly úžasné. V kině jsme si také ještě mohly koupit eskymo.

No, jsou to vzpomínky sice mlsné, ale prostě mě  napadly. Kouzelné bylo pro děti hodně věcí, třeba sáňkování za kostelem, protože ještě býval sníh, hraní si na kraji chodníku takovou hru se sklíčky. Maminky se nebály, že nás něco přejede, protože tehdy aut jezdilo hodně málo.

Povinné nedělní procházky Prahou, ale ty už tak kouzelné nebyly. Maminka nás s bráchou nastrojila nedělně, tehdy se ještě šaty dělily na nedělní a všední, a vyrazili jsme jako šťastná rodina na procházku. Protože se tehdy látky vyráběly kousavé a snad byly vyráběné z kopřiv, tak jsme s bráchou nejprve ječeli, že si to neoblékneme, protože to kouše. No, byly to asi pro rodiče nervy, ale nakonec byly přece jen procházky Prahou krásné.

Pak bylo také hezké, že jsme společně snídali, obědvali i večeřeli u jednoho stolu. Dnes už to nefunguje a každý si jídlo odnáší buď k televizi, k počítači, nebo při jídle píše SMS. Jo, bylo těch chvilek hodně, ale čas se změnil.. Naše děti budou mít vzpomínky asi jiné, ale myslím, že už nebudou tak milé a romantické. Romantika totiž ze vztahů mizí.

Kde jsou ty naše namlouvající procházky s klukem, držení za ručičku a opatrné líbnutí..

Naše kouzla časů minulých jsou opravdu minulá, nenáročná a krásná. Přibližuji vám jenom takové malé střípky, ale bylo v nich opravdové kouzlo.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Nojo,ta mejdlíčka....Byla odporně hnusná,stála dvacet haléřů,byla z bramborového škrobu,snad jen hnědé bývalo dobré,ale to mívali v cukrárně nejméně.Jen růžová a žlutá. Další pochutinou bylo Lipo - také za dvacetník,dvě malé kostičky hroznového cukru v obalu.A co šumák v pytlíčku: lízal se z dlaně a byl dost hnusně kyselý....Také se nesmí zapomenout na Tiki,to jsem já nelízala,dvě kostičky,bílá a červená se olízaly a třely o sebe,až vznikla pěna...Kyselá a pro mne fuj. Jít tehdy do cukrárny bylo zážitkem,mívali jsme maximálně korunu,a co si dopřát? Bývaly vážené bonbony,zdravotní - také s křížkem nebo včelou,zelenohnědá kávová zrnka plná zvláštní "likérové" náplně,jahůdky obalené v cukru,atlasky.....Paní navážila do sáčku opravdu skoro po jednom bonbónu od těch,co jsme ukazovali prstem. Pohádky v kině,hlavně v neděli od 10 hodin,také stály korunu. Musela jsem brát sourozence sebou,a máma měla klid na uvaření oběda. Pak se šlo na procházku do okolních lesů,tam jsme se vylítali,postavili si "bunkry" z klacků a větví.....Bývala jiná doba,tehdy počátkem 60.let,taková klidnější a vše bývalo tak jisté a stálé....
Eva Mužíková
Také mám ráda vzpomínání na staré časy. Náš krámek se jmenoval Včela, vzpomínám se mi přesně, kde stál malý pult a na něm ta mejdlíčka. Kupovala jsem si tam i turecký med, který sekala paní prodavačka z velkého špalku...Kino bylo maličké, topilo se v něm v ohromných násypných kamnech. Ten kdo seděl na sedadlech vedle, potil se celou dobu... Nad plátnem byl nápis ze svítících písmen : " Za svobodu život nový, děkuj Rudé armádě, Stalinovi.". Jako dětem se nám líbilo, když jsme do světla které proudilo od promítačky strkaly dlaně a ty se pak objevovaly na plátně. Na procházky jsme s rodiči nechodily, neměli díky práci v zemědělství čas.....
Marta Badalcová
Dětství-úžasný čas,děda s babičkou a rodiče brácha a kamarádi jo to byly časy.Ze školy jsme seběhli k P.Bulířovi do krámu ,těch dobrot co tam bylo,eskymo za padesát haléřů,mejdlíčka,pendrek,fialky….no paráda a doma pak černá hodinka,děda vyprávěl a my ani nedutaly kdeže loňské sněhy jsou ach jo
Martina Růžičková
Hezké vzpomínání :-).
Eva Braunová
Mejdlíčka,to byla dobrota.Když si maminka potřebovala v klidu nakoupit tak mě odložila do kina Sluníčko v Dětském domě na Příkopech.Hrály se tam pohádky dokola.
Dana Puchalská
Vzpomněla jsem si na mojí babičku Julii, která mě ráda vodila po památkách v Praze . A když jsem byla hodná a moc jsem jí neutíkala, kupovala mi Ovonu. Měla jsem ráda tu z broskví. Ale ona jí zásadně říkala Yvona.
Hana Šimková
Naděždo nedotklo, jenom je mi trochu líto, že vaše vzpomínky nejsou moc hezké. Každý máme nějaké a vždycky všechno nebylo zalité sluncem.
Naděžda Špásová
Hano, samozřejmě, že jsou to vaše vzpomínky, jen jsem chtěla říct, že každý neměl dětství zalité sluncem. Pokud se vás to dotklo, už se to nebude opakovat.
František Matoušek
Tak já zase mejdlíčka miloval. A že dětství měl každé jiné a každý má na něj jiné vzpomínky je přece naprosto samozřejmé. Nemohu si na své dětství stěžovat. Bylo krásné i přes to, že jsme bohatí nebyli. Spořit se musela každá korunka, ale to já přece nevěděl, protože jsem měl "vše" co jsem potřeboval, snídani, oběd i večeři, oblečení, tašku do školy, tu tedy po bráchovi, ale vůbec mi to nevadilo, boty do školy i kecky na lítání , a co hlavně, měl jsem se vždy kam vrátit, když jsem se k večeru vracel celý unavený a ulítaný. Nedělní procházky ? Také jsem jich pár s rodiči absolvoval, ale postupně jsem dával přednost partě, nebo ježdění na kole. Tenkrát nebyla TV, tak jsem nemusel pospíchat domů, aby mě něco neušlo. Jednou týdně, v sobotu, většinou v zimě, jsem chodil s tatínkem od půl šesté do biografu na české filmy. Ale dost už vzpomínání. Vzpomínky na dětství mám hezké.
Jana Hošková
Kéž by v dětství každého byla "nedobrá" jen ta mejdlíčka ! Ačkoliv mi nechutnala, vždycky jsem je statečně snědla. Hezké vzpomínání, Hanko ! :-))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?