Kouzlo časů minulých: Mejdličko
Foto: archiv autorky

Kouzlo časů minulých: Mejdličko

1. 10. 2020

Je zajímavé, že první mě napadne mejdlíčko. Ano, vy starší ho také určitě pamatujete. Byl to vlastně surový cukr, obarvený a ochucený. Dědeček tento surový cukr dával včelám, ale ten byl opravdu surový.

Mejdlíčka byla platíčka asi po pěti kouscích a měla barvu bílou, žlutou a růžovou. Mejdlíčka byla levná, a proto pro děti docela dostupná. Rozplývala se na jazyku. Proč se už nevyrábějí, nevím. Pak bylo také kouzelné chodit  každou neděli na pohádky do kina Vzlet. Bylo to promítání pro děti, a pokud chtěli mít rodiče chvilku klidu, tak nás tam posílali.

Dostaly jsme pár drobných na lístek a ještě na ty dobroty. Také si vzpomínám na bonbony fialky, které po fialkách opravdu voněly a byly úžasné. V kině jsme si také ještě mohly koupit eskymo.

No, jsou to vzpomínky sice mlsné, ale prostě mě  napadly. Kouzelné bylo pro děti hodně věcí, třeba sáňkování za kostelem, protože ještě býval sníh, hraní si na kraji chodníku takovou hru se sklíčky. Maminky se nebály, že nás něco přejede, protože tehdy aut jezdilo hodně málo.

Povinné nedělní procházky Prahou, ale ty už tak kouzelné nebyly. Maminka nás s bráchou nastrojila nedělně, tehdy se ještě šaty dělily na nedělní a všední, a vyrazili jsme jako šťastná rodina na procházku. Protože se tehdy látky vyráběly kousavé a snad byly vyráběné z kopřiv, tak jsme s bráchou nejprve ječeli, že si to neoblékneme, protože to kouše. No, byly to asi pro rodiče nervy, ale nakonec byly přece jen procházky Prahou krásné.

Pak bylo také hezké, že jsme společně snídali, obědvali i večeřeli u jednoho stolu. Dnes už to nefunguje a každý si jídlo odnáší buď k televizi, k počítači, nebo při jídle píše SMS. Jo, bylo těch chvilek hodně, ale čas se změnil.. Naše děti budou mít vzpomínky asi jiné, ale myslím, že už nebudou tak milé a romantické. Romantika totiž ze vztahů mizí.

Kde jsou ty naše namlouvající procházky s klukem, držení za ručičku a opatrné líbnutí..

Naše kouzla časů minulých jsou opravdu minulá, nenáročná a krásná. Přibližuji vám jenom takové malé střípky, ale bylo v nich opravdové kouzlo.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Pocházím z malého provinčního města, tak v době mého mládí vypadalo město Klatovy. Jen náměstí a čtyři ulice. V 15 letech jsem odešla studovat do Prahy a tam jsem teprve poznala krásný studentský život. Mejdlíčko jsem si kupovala jako žačka první třídy v malém klatovském koloniálu.
Marie Doušová
Hano , krásné vzpomínky. Mejdlíčko,fialky,pendrek,eskimo , indiána a odpolední kino, přesně tak si to pamatuji. To ostatní jsme asi každá prožívala jinak ,ale přesto jste krásně popsala kouzlo dávné doby.Dík.....
Naděžda Špásová
Mejdlíčka jsem nesnášela. Žila jsem na vesnici, naší chodili do práce, žádné společné procházky a výlety se nekonaly, o dovolených ani nemluvím. Moc hezké vzpomínky na dětství nemám, takže doby minulé mě fakt nedojímají a jsem ráda, že se neopakují. Takže tady, Hanko, s tebou nesouhlasím.
Jana Šenbergerová
Bývaly to krásné časy ... Teď už to jen takové máme, jaké si to uděláme. Ke společnému polednímu jídlu se mi povedlo dostat vnoučata jen proto, že věděla, když nepřijdou, do večeře nic nedostanou, navíc jsem nepovolila před obědem sladkosti, takže i hlad udělal své. Snědli bez řečí a docela s chutí, i když původně mysleli, že to nemají rádi, aby se rychle mohli zašít v pokoji s mobilem. Se snídaněmi a večeřemi už to tak jednoznačné nebylo, sešli jsme se jen večer na párky. Ani doba, ani my už nejsme, co jsme bývali. :-)
Mirek Hahn
Fialky a eskymo bezva. Mejdlíčka jsem neměl rád, mělo to nějakou chemickou pachuť :-) Tu rodinou vzájemnost kolem jídla jsem tenkrát vnímal trochu útrpně. Zdálo se mi to ztraceným časem, sedět u stolu a způsobně papat a moc nemluvit. Mohl jsem ten čas využít účelněji, třeba vylézt na střechu kůlny s rohlikem v ruce, taky jídlo.... Dodnes si příliš nepotrpím na formální rodinné stolování i když mám moc rád společné jídlo s manželkou. Jíme dlouho, povídáme, popíjíme víno.....
Zdenka Soukupová
Kromě těch vycházek po Praze (jsem z malé vesnice) si pamatuju totéž, co Hanka a Ivana. Dokonce si vzpomínám i na meloun za korunu. To nám v obchodě paní prodavačka ukrojila tenký dílek melounu a chtěla za něj tu jednu korunu. Kdo měl vyšší kapesné, šel na meloun i vícekrát. Krásné časy.....
ivana kosťunová
Mejdlíčka, lesněnky, ibišky, eskymo, romance, princesky- jé my jsme se měli !! A společné snídaně a večeře se opět pokouším zavést, ale nedaří se. Dněšní výchova dětí spočívá v tom, že se nesmějí nutit do jídla. Takže se půl hodiny před obědem najedí, a o společný oběd nemají zájem. Škoda- bývalo to tak hezké.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.