Plzeň, nám. Republiky. Chrám sv. Bartoloměje. Foto: Pixabay.com

Kouzlo časů minulých - Můj Élysion

28. 9. 2020

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 11.10.2020 09:15

Krásně napsané vyprávění i verše.

Jan Zelenka 28.9.2020 19:06

Milé dámy, děkuji vám všem za příjemné ohlasy.

Jitka Chodorová 28.9.2020 16:57

Honzo, krásné verše, jsem dojatá, a protože vím, jaké to je, nechala jsem také v Plzni kus svého srdce. A moje duše i teď někdy pláče nad vzpomínkami. Díky.

Jana Šenbergerová 28.9.2020 15:08

Šťastný každý, kdo může takto vzpomínat. :-)

Hana Nováková 28.9.2020 13:26

Čas nikdo, nikdo nevrátí, jen vzpomínky zůstanou a promítnou se do veršů, tak alespoň něco...

Věra Ježková 28.9.2020 13:10

Jendo, tvé vyprávění mě stále okouzluje. Báseň je dojemná.

Naděžda Špásová 28.9.2020 12:18

Ten kostel i náměstí znám, byli jsme tam před dvěma lety s íčkem.

Marie Měchurová 28.9.2020 11:19

Plzeň je pro mě neznáme město, jen jednou jsme se tam zastavili při cestě do Německa. Děkuju za přiblížení její atmosféry. Básnička je krásná, bere za srdce.

Dana Puchalská 28.9.2020 10:40

Honzo, poezie opět na jedničku. Děkuju.

Jana Petlachová 28.9.2020 10:30

Ty verše jsou nádherné. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá