Ilustrační foto :pixabay. com

Píšu ti

26. 9. 2020

Píšu ti do spaní
a nemám žádná slova,
tíha mých pocitů
mi nedovolí lhát,
čas život předhání
a pak si trumfy schová,
ve starém sešitu
se krčí Má mě rád.

Píšu ti do ticha
beze slov na papíře,
nápady nezralé
dnes už se nerodí,
den city rozmíchá
jak barvy od malíře
a vztahy bývalé
do smetí vyhodí.

Píšu ti, když ty spíš,
věčně a bez přestání,
své věty bezděčné
líp nedokážu říct,
možná, že stále víš,
jak chutná milování,
však z lásky skutečné
už nejde najít nic.

Moje poezie

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Antonín Nebuželský 29.4.2021 13:51

I studeného a zatvrzelého sobce jste potěšila. Díky

Rostislav Mraček 30.9.2020 20:44

Co čekat od Zuzany Pivcové? Jen a pouze pěkné, krásné, nádherné, skvělé, půvabné a čtivé verše! Děkuji za ně.

Jan Zelenka 28.9.2020 09:47

Zuzko, vaše poezie je krásná a nikdy nezklame!

Soňa Prachfeldová 28.9.2020 07:09

Zuzko Tvoje nádherná poezie mě i někdy rozesmutni.

Jaroslava Handlová 27.9.2020 22:23

Nad Tvoji vyzrálou a vytříbenou poezií nelze se nezastavit. Je to krása, která pomáhá vracet hezké vzpomínky i tomu, kdo umí básně vnímat. Děkuji.

Dana Puchalská 26.9.2020 17:36

Zuzano, krásná poezie. Přidávám ještě pár ******* navíc a děkuju.

Alena Vávrová 26.9.2020 15:59

♥♥♥♥♥

Hana Nováková 26.9.2020 14:45

Zuzko, podle veršů si jednoho nepřestala milovat dodnes, i když ty jsi zde a on někde v jiné dimenzi. Ráda vzpomínám na jednu lásku, byla z tanečních, bylo to krásné, romantické, pak jsme žili každý svůj život, občas jsme se potkali a najednou mi jeho maminka řekla, že už ho nikdy neuvidím Stála jsem nevěřícně, jen vzpomínky zůstaly a zůstanou, Zbyly jen fotky z tanečních a v srdci žal, přeci jen ....

Jana Šenbergerová 26.9.2020 13:14

:-)

Věra Ježková 26.9.2020 11:38

Zuzko, díky za další krásné verše. ♥ Připomněla jsi mi jimi ale moji básničku ze studijních let. Svému oblíbenému vyučujícímu ruštiny jsem napsala na stroji s azbukou básničku „Monolog v tělefonnoj budke“. Podle vzoru Taťány začínal „Ja k vam zvoňju, čego že bole, něľzja mně bol´še už molčať. Ja znaju, v vašej vole, naročno trubki ně podňať ...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek