U příležitosti dnešního Mezinárodního dne Alzheimerovy chorobyse snaží nejčastější mýty představit a vysvětlit organizace Dementia, která se zaměřuje na pomoc zejména lidem pečujícím o své nemocné blízké s Alzheimerovou chorobou.
„Naším cílem je pomáhat nemocným s Alzheimerem i pečujícím osobám, aby mohli prožívat plnohodnotný a aktivní život i navzdory jejich nemoci. Velmi často se totiž lidé s touto nemocí a jejich rodiny izolují od svého okolí,“ vysvětluje ředitelka organizace Dementia Veronika Maslíková a dodává: „Těch důvodů dobrovolné izolace je více, patří mezi ně nepochopení nemoci ze strany okolí, obava ze ztrapnění, když se nemocný chová nějak nepatřičně, nebo nechuť nemocného komunikovat se svým okolím, které již dobře nepoznává.“ Při správném pochopení, jak je potřeba jednat s lidmi, kteří mají Alzheimerovu nemoc, je možné je i jejich rodiny lépe začleňovat do normálního života společnosti.
10 nejčastějších mýtů o Alzheimerově chorobě
Mýtus č. 1: Alzheimerova choroba = demence
Fakt: demence je soubor příznaků, které provázejí (nejčastěji) Alzheimerovu nemoc. Demence nastává, když dojde k významné poruše duševních funkcí jako je zhoršení paměti, ztráta orientace v času a prostoru, snížení schopnosti racionálně uvažovat, rozhodovat se či komunikovat. Ne každý člověk s Alzheimerovou nemocí trpí zároveň demencí.
Mýtus č. 2: příznaky Alzheimerovy nemoci jsou jen normálním projevem stárnutí
Fakt: stáří sebou může přinést zhoršení paměti i dalších schopností, ale Alzheimerova choroba způsobuje poškození, které významně omezuje soběstačnost nemocného. Nemocný začne ztrácet sebekontrolu, sebenáhled a postupně i schopnost komunikovat a orientovat se v okolí, ve vztazích, v běhu času a základních pravidlech fungování ve společnosti.
Mýtus č. 3: Alzheimerova choroba je nemocí vysokého věku
Fakt: Alzheimerova nemoc se většinou projevuje až po 65. roku věku, může se však vyskytnout i dříve, výjimečně už mezi 30. a 40. rokem života. Proto je tak důležitá včasná diagnostika, která umožní nasazení léčby, zpomalující průběh nemoci.
Mýtus č. 4: Lidé s Alzheimerovou chorobou jsou podráždění, násilní a agresivní
Fakt: Alzheimerova choroba způsobuje poškození mozku a chování nemocného ovlivňuje, jaká část mozku je postižena. Zaniká schopnost sebekontroly, proto nemocní dávají své emoce najevo víc „bez obalu“. Někteří pak skutečně mohou reagovat agresivně (často jde o projev úzkosti), není to však pravidlo.
Mýtus č. 5: Lidé s Alzheimerovou chorobou nemohou žít aktivní život a patří do ústavu
Fakt: lidé s Alzheimerovou nemocí mohou žít často i řadu let doma s minimálním omezením nebo s pravidelnou pomocí. Nemocní mají mnoho činností, které je těší: důležitá je společnost rodiny, orientují se na vzpomínky, fotografie, oblíbenou hudbu a podobně.
Mýtus č. 6: Alzheimerova choroba není smrtelná
Fakt: Alzheimerova nemoc je v současné době nevyléčitelná a je vždy smrtelná. Lidé s Alzheimerovou chorobou žijí po zjištění diagnózy v průměru asi 10 let, krajní rozmezí délky života nemocných se pohybuje od čtyř do dvaceti let.
Mýtus č. 7: Podávání léků je zbytečné, jen prodlužuje utrpení nemocného i jeho nejbližších
Fakt: vhodná léčba vede ke zpomalení průběhu nemoci a oddálení závažnějších příznaků a nejtěžších stadií choroby. Nemocnému přidá třeba i několik let aktivního života. Podmínkou účinné léčby je však včasná diagnostika.
Mýtus č. 8: Alzheimerově chorobě je možné zabránit
Fakt: přibližně u 1% nemocných je příčina Alzheimerovy nemoci daná geneticky; tam bohužel dobu propuknutí ovlivnit nelze. Ve většině případů však nástup nemoci dokáže v dobrém i ve zlém ovlivnit životní styl.
Mýtus č. 9: Hliníkové hrnce, pánve a plechovky způsobují Alzheimerovu chorobu
Fakt: není prokázáno, že by užívání hliníkového nádobí, nápojových plechovek nebo antiperspirantů mohlo způsobovat Alzheimerovu chorobu. Výzkumy nepotvrdily, že by hliník přispíval ke vzniku Alzheimerovy nemoci.
Mýtus č. 10: Můj rodič měl Alzheimerovu chorobu, takže to znamená, že ji budu mít
Fakt: jen minimální procento případů Alzheimerovy nemoci je dáno geneticky. O rizikový faktor jde jen v případě, kdy by se v jedné rodině vyskytlo více případů, u nichž by navíc nemoc propukla v podobném věku. Přesný mechanismus, vedoucí k propuknutí nemoci, však není dosud známý.
