Foto: autorka

Vzpomínka po roce

20. 9. 2020

Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 20.9.2020 10:53

Zuzano, je to možné, že to tak letí? Ještě teď mám z toho "zemětřasu" husí kůži. Ačkoliv jsem vůči životním hororům tzv. obroušená, tenhle mně lidově řečeno posadil na zadek. Ano, bylo to zlé a F. M. byl svérázný člověk, ale mně nějak přirostl k srdci- jeho komentáře byly fajn.

Věra Ježková 20.9.2020 10:32

Zuzko, Albánii jsem s tebou prožívala. Pana Mendlíka jsem ale nemusela.

Hana Nováková 20.9.2020 10:27

Zuzko, i když Albánie je tvoje srdeční záležitost, tahle vzpomínka s tebou jistě zasloumala. Ale zemětřesení může přijít bohužel kdykoliv a kdekoliv, jen jsou určitá místa, kam chodí často. Je třeba si uvědomit, že člověk je proti přírodním úkazům bezmocný a tak dělá jen to co mu mozek velí, aby si zachrnil holý život. Na jedné straně tvůj život v ohrožení a na druhé straně naší Země umírající člověk- František. Hle, jak je to nějak propojeno. Osobně jsem ho neznala, ale něco jsem určitě od něj četla. Všichni, kdo ho znali, určitě na něj vzpomenou, byl jedním z íčkařů, někomu milejší, někomu méně, ale tak už to bývá. Podle mě ale každý si zaslouží určitou vzpomínku. Říká se: o mrtvým jen dobře a já ještě dodám, nikdo na světě není dokonalý a není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.....

Marie Doušová 20.9.2020 10:14

Zuzko, nikdo kdo to neprožil si nedovede představit tu bezmoc a čekání co se bude dít. Jsem ráda, že jste vše přežila ve zdraví a také děkuji za vzpomínku na Františka. By lto opravdu důstojný diskutér a velká hlava vědomostí. Dík....

Hana Šimková 20.9.2020 10:12

Musel to být hrozný zážitek. Pana Mendlíka jsem neznala , ale každého dobrého člověka je škoda.A proto si každý člověk musí vážit každé vteřiny svého života.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá