Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Jan Zelenka
21.9.2020 13:40
Jitko, krásné, jsme naladěni na stejnou vlnu.
Jana Šenbergerová
21.9.2020 11:06
Naštěstí dítě v nás si tu cestu najde i bez zámku a klíče. Moc hezká báseň. ♥
Marie Doušová
21.9.2020 11:04
Dětství se nevrátí a to je dobře , ale hezky vyjádřené básní. Moc se Vám to Jitko povedlo.
Zuzana Pivcová
21.9.2020 09:27
Moc vzpomínat asi znamená si nevědět příliš rady se současností. Ale taková Ty, Jituš, nejsi. Ty si zavzpomínáš, i třeba na nějakého náhodného kluka v mládí, a příště zase dáš slovo Vašemu Albertovi, aby sdělil, co je u Vás nového. To velmi oceňuji a už se těším.
Irena Mertová
21.9.2020 09:07
Hezké, na dětství vzpomínám čím dál častěji :-)
Jitka Chodorová
21.9.2020 08:51
Děkuji za komentáře, já si myslím, že báseň není smutná, jen bych řekla, že je to realita staršího člověka, vlastně všech, kdo už nejsou dětmi.
Dana Puchalská
21.9.2020 08:31
To je ale smutná báseň.
Marie Novotná
21.9.2020 07:10
Otoč se a najdeš nové dveře.
Tam jiná pohádka teď otevře se.