Ilustrační foto: pixabay.com

Sebetrasování po šumavsku

25. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Marie Faldynová

Hodnocení:

(5.2 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Tollarová 26.10.2020 08:01

Všechno jde, když se chce. Kdyby to tak jako Vy nebo podobně třeba i já dělali všichni, nemuseli by na dobyvatele hradu Házmburk nebo Řípu být povoláváni strážníci. Nekecám. Do prostoru uzavřeného hradu se prý snažili lézt přes plot.

Soňa Prachfeldová 26.10.2020 07:40

To je správné a zdravé prožití nedobrovolné situace. Chválím.

Jaroslav Kolín 25.10.2020 19:44

Uff! Tolik hub! Důrazně žádám, abych nebyl stresován, anžto do lesa se nedostanu. :-D

Marie 00000 25.10.2020 19:28

Vtipný článek...

Věra Lišková 25.10.2020 19:14

Hezké trasování. Také jsem nezahálela a zpracovávala vše, co se letos urodilo. Houby jsem prošvihla, mám v mrazáku jen bedly. Už vím, o čem asi přemýšlí syslové, tak si totiž připadám uprostřed svých zásob, pilně přinesených ze zahrady. Musím přežít do jara, přece to nenechám zkazit.

Eva Mužíková 25.10.2020 19:11

Marie, tak to je článek, před kterým smekám. Pobavila jsi mne svým zvláštním stylem psaní a smyslem pro humor. Jen tak dál, ráda si přečtu.

Anna Potůčková 25.10.2020 14:28

Vesele jen vesele i v době coronavirové! Tento článek snad přispěje k mé zvýšené imunitě, pobavila jsem se!

Marie Měchurová 25.10.2020 13:33

Je pravda, že mi od lesa to máme jednodušší. S humorem a pozitivním myšlením to půjde i v Praze. Tak ať nás ten vir nedostihne.

Dana Puchalská 25.10.2020 12:37

Moc hezký a úsměvný článek. Děkuju.

Jarmila Komberec Jakubcová 25.10.2020 10:23

Hezký článek, je takovým pohlazením po duši. Trasujte dál.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá