Paní, kam jedete? Navazovat hovory ve vlaku je užitečné

Popovídám si ráda, ale ve vlaku to již není zvykem, každý kouká do mobilu, mladí mají na uších sluchátka. V době rouškové, nějaké vybavování, to už vůbec ne.

Ono jde také o to, o čem je řeč. Já nejsem proti popovídání, ale vyhýbám se politice a kolportérům časopisu Strážní věž.

Navázat slovní kontakt mi nedělá žádné potíže. Samozřejmě v této době s rouškami raději mlčím.. Ráda poznávám nové lidi a to o čem je řeč mohu ovlivnit otázkami. Nemyslím si, že se mluví jen o nemocech, nebo starostech...

Moje ježdění vlakem nestojí za řeč, ale pokud mě někdo příjemný osloví, nebráním se malému povídání, nejen ve vlaku, je to příjemnější pocit, než se vyhýbat očnímu kontaktu.

V dopravních prostředcích se do hovoru nepouštím, kdyby někdo se mnou chtěl zavést hovor, odpovím, ale tak, že nedávám najevo, že bych chtěla dále v hovoru pokračovat. V poslední době také občas začnu povídat v některých menších obchodech. Nejčastěji se ale pustím do konverzace v čekárně na veterině, pokud nejde o nic vážného a mám do hovoru chuť.

trochu mi zlobil internet tak se omlouvám že je to tak pomotané,snad tomu rozumíte.

Já dokáži navázat řeč kdykoliv a s kýmkoliv. Jenom nesmí držet mobil. Někdy jsem ale ráda, že mluvit nemusím s nikým.

Nejlepší můj zážitek s konverzací byl při cestě letadlem z portugalského letiště Faro do Malagy bylo ticho,mezipřistání v Malaze přistoupili Španělé a začalo být veselo ,seděli cik cak přes celé letadlo přesto spolu dokázali mluvit ,pokřikovali na sebe zepředu dozadu, temperament jihu se nezapře,,nerozuměl nikdo z Čechů jsme ani slovo ale báječně jsme se bavili,cesta utakla jak voda Krásné povídání jsme zažili v letadle z portugalského letiště Faro -tam bylo ticho-s mezipřistáním v Malaze kde přistoupili Španělé a začala legrace , seděli různě po celém letadle a přesto se dokázali spolu bavit, různě na sebe pokřikovali, odpovídali si, nikdo z nás jim nerozuměl ani slovo ale přesto jsme se královsky pobavili , inu jižní temperament se nezapře, i letušky se smály, v Praze jsme přistáli všichni v dobré náladě.

Naprosto mi nevadí popovídání si ve vlaku, ale poslední roky jezdím spíš do Polska za dcerou. Takže vagón typu letadlo, případně kupé s cizinci a i oni si většinou krátí čas s mobilem. Takže smůla.

Já si klidně ráda popovídám, když vidím, že protějšek je na tom stejně jako já. A určitě i cesta lépe ubíhá, než s knihou, časopisem apod.