Paní, kam jedete? Navazovat hovory ve vlaku je užitečné

V době koronaviru se mi to moc vhodné nezdá.

Vzpomněla jsem si, jak jsem loni jela do Tiských stěn a nevěděla, kde vystoupit. V tom autobuse totiž zastávky nehlásili. Někoho jsem se zeptala a pak mi přišlo, že si mě osazenstvo s nákupními taškami vzalo za svou a radilo, kdy ještě ne a kdy už jo. Bylo to fajn. Jinak ale souhlasím, že je doba mobilová a píšou si snad i lidi, kteří sedí vedle sebe. S někým se ve vlaku bavit je příjemné, je však nutné rozlišit, kdo o hovor stojí. Když do vás stále někdo hustí něco, oč nestojíte, je lepší si přesednout.

Právě jedu vlakem, všichni koukají do mobilu a já víceméně také ?.

Moc ráda navazuji hovory s cizími lidmi, docela se mi to občas podaří i s mladší generací. Mám to tak od mládí, vždy mě oslovovali spíše starší lidé, jakoby cítili, že se s nimi moc ráda pobavím. Můj manžel to nikdy nepochopil.

Podmínkou je velká míra empatie a společenského taktu, schopnost rozpoznat předem, zda někoho oslovit. Osobně jsem někdy pro rozhovor a někdy ne, asi podle sympatií, ale ctím zásadu respektovat každého osobní preference. Pokud chce někdo datlovat v mobilu, číst nebo bez vyrušování koukat z okna, je to naprosto normální.

Já se ve vlaku ráda pobavím, když je s kým. Cesta rychleji uteče. A je pravda, že se i dost věcí dozvím. Z poslední doby bylo nejzajímavější setkání s jedním mužem z Hamburku, který se jel podívat kde pramení řeka Labe. Cestu absolvoval částečně vlakem, částečně na kole.

Přiznám se že ve vlaku tady cucim do mobilu a nejvíce v pendolinu kde je wifi připojení

Nedávno jsem jela vlakem do Berouna. Když jsem natoupila bylo tam několik lidí. Dvě důchodkyně/asi na výletě/ čtyři mladí a já. Když jsem se rozhlídla tak jsem žasla. Všichni měli telefony u ucha jen jedna psala něco na počítači. Že mladí ,ale i ty důchodkyně čuměly celou cestu do mobilu mi připadalo neuvěřitelné. Jediná já pozorovala krajinu a tu zvláštní směsici lidí ,kteří čučeli do talefonu.