Společné bydlení dvou generací končí mnohdy tragicky. Zbyškovu (78) ženu hádky se snachou psychicky zlomily

I já mám zkušenosti se společným bydlením, avšak velice brzy po sestěhování s mladými do rodinného domu jsem litovala manželova a mého rozhodnutí. Věta dcery :"Prvních 10let pomůžete vy nám s dětmi a potom my vám" rozhodla. Manžel velice vážně onemocněl a tak při rekonstrukci a následném zabydlení se byl v nemocnici. Na rekonstrukci domu se podíleli zeťovi příbuzní ( samozřejmě ne zadarmo) . Rekonstrukce trvala 3 měsíce a zeť dodnes vypráví jak se tu nadřeli. Vypitých flašek byla plná popelnice. Můj manžel chtěl, aby rekonstrukci provedli místní řemeslníci, ale neměl sílu si to prosadit. Rekonstrukce bohužel podle toho vypadá. Nic nebylo možné reklamovat, kdo by sem jel z Moravy? A zeť, který na koupi domu finančně nepřispěl se rozhodl, že nám ukáže kdo tady bude pánem. V garáži mu vadily naše běžky a jedno kolo, ve sklepě mi byla určena jedna skříň, k mladým jsem mohla jen když hlídám děti, když jsem jemu nebo dětem koupila dárky, nebyly mu vhod, manžel by mohl do dílny po předchozí domluvě , cokoliv jsem zařídila bylo špatně, na cestu domů z večerního kurzu jsem si měla vzít taxi, bylo mi řečeno, že jsem v životě nic nedokázala, nemám životní zkušenosti, nikdo v ulici mě nemá rád atd. atd. Naštěstí moje dcera je při mně a půlku domu mi dala darem, protože bych tady měla ještě větší peklo než mám. Manžel po roce a půl zemřel ( skončil na vozíčku - ochrnutý ). V době jeho nemoci si zeť bral , aniž se alespoň jednou, zeptal manželovo auto, při montáži plošiny pro manžela, se zeptal zda PAK bude možno tuto odstranit. S manželem nepomohl, přestože to bylo velmi náročné jak psychicky i fyzicky. Dcera pomáhala jak jen mohla, ale měla v té době malé dítě. Vchody máme oddělené, mám samostatný byt s příslušenstvím. A ani to není zárukou spokojeného bydlení. Zeť říká, že mám být šťastná, že vidím děti růst . Já jsem mu na to řekla, že on má být rád, že já v 70 se v době uzavření škol o děti ( 4 a 8 let) postarám, učím se se starší, vařím jim ob den ). Zeťovi rodiče tvrdí, že o děti se mají starat prarodiče, kteří bydlí blíž . A tak jsem to samozřejmě já, protože oni jsou z Moravy. A abych nezapomněla , zeťova matka mi řekla, ať mu dám klidně pár facek, že je to buran. Ale já přece nenapravím to, kde oni ve výchově udělali chybu a nenaučili ho slušnému chování. A věřte, že bych raději žila ve špeluňce, ale s manželem, se kterým jsem prožila téměř 42 hezkých let.

Ano, také takhle podobně žijeme, jako u paní Divišové. Nemohu si stěžovat, respektujeme své soukromí a přesto máme k sobě blízko.

Jsem privrzencem oddělených domacnosti alespoň pres půl dědiny

O společném bydlení dvou až tří generací bych mohla napsat román. Vdávala jsem se ještě před maturitou a za dva roky budeme mít zlatou svatbu. Můj muž byl jedináček. Nastěhovali jsme se do domu jeho rodičů a přistavěli patro. Nikdy bych asi tchýni nedovedla řict, že k nám nemá chodit. I tak celé soužití bylo o toleranci. Po čase se rodiče zemřeli a oženil se syn. Zase bydlíme už dvacet let společně . Jen jsme mladým uvolnili patro a my jsme se přestěhovali do přízemí. Ráda se postarám o vnuky, pokud mladí odjedou na dovolenou nebo na prodloužený víkend. Jinak k nim nechodím. A už vůbec bych tam nic nedělala. O zahradu se dělit nemusíme, snacha ani syn k nějakému pěstování nejsou. Pokud je potřeba něco opravit, hradí to manžel. Pokud si vylepšují domácnost mladí, hradí si to sami. Jinak inkaso půl na půl. Zase samozřejmě je to o toleranci. Pokud se mladí spolu dohadují, zavřu dveře. Nic mi do toho není. A venku si klidně spolu dáme kafíčko nebo grilujeme.

Na každém záleží co si zvolí.ale nejlepší je opravdu žít každý ve svém a odděleně.

Všechno je to jen o lidech a vzájemné toleranci. Pokud se mají rádi - nevidím problém. Nedokážu si představit, že bych opustila rodiče (možná když je hodně mladý ~ má chuť cestovat ale vždy doma je doma). Mladší rodiče mají své názory, to lze vyřešit (a to doporučuji) samostatným vchodem, koupelnou a kuchyní (u chlapů i garáží ?) Časem to sice ztratí na účelovosti - a vy najednou zjistíte, že vaříte v té větší a lepší kuchyni - kam se všichni slezou s rodiči si vyměníte role, ale to je tak v životě normální ... Možná mladému to přijde jako omezování apd. ... jenomže ono je to spiš o tom, že člověk se musí připravit na zodpovědnost nejen za sebe, svou rodinu ale i rodiče ~ a k tomu je nejdůležitější manžel/ka - správný výběr partnera (nekoukat jen na krásu ale spíš zda nepije, nekouří, neotáčí se za každou sukní a nemá dluhy).

Moje moudrá maminka říkávala-mladí mají být a bydlet sami.Když byla třeba její pomoc,přišla ,do ničeho nám nemluvila,jen když byla žádána..A i já se tím řídím..Jen ta starší generace by nikdy neměla připustit,aby byla omezována na soukromí a bydlení ,které si sami pořídili.Taky je fajn pomoci dětem aby měli kam vyletět z hnízda..... P.S.Žasnu,když vidím ve starších českých filmových snímcích bydlet víc generací pohromadě.(Např.taková normální rodinka).Dnes se to již nevidí....

Zda se ze hlavni problem byl v tom ze si poradne nezjistili cenu domu. Jak je napsano v clanku, chteli to postavit oddelene, nejaka firma jim naslibovala hory doly a ve vysledku nemeli dostatecny finance. samozrejme ze v tomhle reseni neni nikdo spokojeny.

Mantinely od začátku nebyly nastaveny z žádné strany ani slovně ani stavebně, no a z toho vyplývaly další potíže celkem logicky.

Bydlíme společně se synem, snachou a 2 vnoučaty v dvougeneračním domečku. Máme oddělené bydlení, já v přízemí a mladí v prvním patře. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého manžela postavit společný dům. Po smrti manžela nejsem sama, Snacha je ta nejlepší žena, kterou může syn mít. Stará se výborně o domeček, děti. Mám ji ráda a věřím že je to oboustranné. Společně v létě grilujeme, koupeme se v bazénu. Snaha se věnuje péči o zahradu a všem květinkám na domečku, má ráda i kočičáky - máme celkem tři. Protože je snacha i skvělá kuchařinka, tak mi často zve na společné obědy či večeře. Jsem moc spokojená. Snaha i já se vzájemně respektujeme, já se jí nepletu do hospodaření či jak vede svou domácnost a ona zase mně. Až se vrátím po 3týdnech z lázní čeká mi uklizená domácnost - snacha mi nechala umýt okna a dveře. Domeček je velký a plný oken.