Společné bydlení dvou generací končí mnohdy tragicky. Zbyškovu (78) ženu hádky se snachou psychicky zlomily

Vůbec nechápu jak můžou být rodiče tak hloupý a začít stavět dům s dětmi.Je to problém jak lids tvo samo a rodiče jsou pořád nepoučitelní.Ještě nikde jsem nezačila aby soužití dvou generací bylo bez problému.I když své děti milujeme gaždá generace má mít své soukromí a nebydlet nikdy dohromady.Raději si postavit dva malé domky než jeden a bydlet dohromady.A když si mladí postaví svůj domek úplně jinak si ho váží než když jim rodiče postaví dvougenerační.

Jsem zastáncem té slabší menšiny, asi v tomto případě mladé paní, která oproti rodičům a synovi v menšině tedy byla. Samozřejmě bych nedokázala skousnout jakékoli zásahy do svého bytu a manželství /vstupy na moje území, vaření, jakýkoli úklid atd/ Na druhou stranu bych si asi nedovolila uzurpovat rodiče v tom, aby nelezli na zahradu, když tam jsem já. Protože oni nemohou vědět, kdy budu mít chuť tam jít. Dům měl být jasně rozdělen a pravidla jasně domluvena. Je snad takový problém si říct, že levá půlka zahrady je moje a pravá jejich? Nebo se domluvit, že pěstovat se nic nebude, že na bazénu když děda bude tak hodný zapne dopoledne filtraci a my se budeme koupat až později, až bude on u televize? A dopředu avizovat seniorům, že jednou budu mít koupelnu společnou s dětmi, které tu ještě nejsou, to by mi asi jako seniorce vadilo, bylo by to takové popíchnutí jako...zkuste umřít včas, abychom se sem vešli. Staří by si měli uvědomit, že někdo musí ta pravidla navrhnout. Oni to nebyli, tedy se je, asi ne zrovna nejšťastnějším a nejtaktnějším způsobem, pokusila dodatečně upevnit snacha. Být stará, asi bych se z toho až tak nesesypávala, asi bych jí řekla, víš, holka, v přáípadě, že to soužití nebude v zájmu nás všech fungovat, jak si představujeme, pak nám tedy koupíte byt. Jo že byste museli prodat dům? To mi je líto, ale to tedy asi, pokud se nedomluvíme rozumně jako lidi, budete muset. A náklady nenáklady, ty dva vchody tam být měly a staří měli mít samostatné a oddělené bydlení pod zámkem stejně jako mladí. Tady jasně vidíme, že pokud spolu obě dámy chtěly bojovat o moc, měly zůstat každá na svém minovém poli a necpat se k protivníkovi.

Společný vchod a otevřené schodiště? Absolutní absence soukromí! Navíc lézt mladým do "bytu" za jejich nepřítomnosti mýt okna a podlahy? To bych taky neskousla. Vůbec se nedivím, že to takhle dopadlo.

Staří se zřejmě montovali do mladých, babka chtěla, aby bylo vše podle ní, tak na to doplatili všichni. Příběh je napsán pouze z pohledu rodičů, ale ne z pohledu syna. A vůbec nevidím důvod, proč by měla mamka ženatému synovi vařit.....

Každá mince má dvě strany. Možná by stálo za to napsat článek o společném bydlení z pohledu mladých. Zaráží mě už to, že maminka nosila Jiřímu večeře nebo myla podlahu a okna v celém domě. Kdyby to tak měli dohodnuté, tak prosím, ale jinak? Ono je všeho odsud potud a bydlet a starat se o svou domácnost má každý sám. Pravidla pro společné bydlení v jednom domě by se měla stanovit před nastěhováním a hlavně je také dodržovat. Já napíšu rovnou, že ty dvě zmíněné věci bych, stejně jako Jiřího manželka, nesnesla.

Proč ta paní nosila synovi jídlo? Proč se staří vměšovali do hádek mladých? A, především, proč byl celý majetek napsán na toho syna? Oni měli, zřejmě, jen jednoho potomka a ta stará paní ho měla stále za dítě. Kdysi dávno dědil statek nejstarší syn, ty ostatní sourozence musel vyplatit a rodiče měli u statku "vejminek". Ani tehdy to mnohdy nefungovalo dokonale.

Ano. A v případně i rozdělený pozemek, aby si ho každý mohl obhospodařovat po svém.

Nejlepsi jsou samostatne bytove jednotky bod c.4, kazdy si zije podle svych zajmu a moznosti.