Ilustrační foto: ingimage.com

Trojnásobný vdovec Otakar (71): Osud si se mnou zahrál těžkou šachovou partii

9. 9. 2020

Když loni na jaře sezval pan Otakar na své sedmdesátiny všechny své příbuzné - bratry, děti, vnoučata a jejich partnery, sešlo se u stolu čtyřiatřicet lidí. Chyběly jen jeho tři ženy, které postupně pochoval.

osud rodina

Autor: Božena Hažová, redakce

Hodnocení:

(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Várošová 16.11.2020 12:47

Nadarmo se neříká,že smůla nechodí po horách,ale po lidech.Přeji Vám pevné zdraví a prožití hezkých chvilek v rodinném kruhu.

Anna Potůčková 12.9.2020 11:03

Smutný článek, na jednoho člověka velká nálož......Děti jsou Vám však velkou odměnou a velkým darem, se kterými i tyto těžkosti a nepřízen osudu bravurně zvládáte. Přeji už jen samé krásné chvíle!

Soňa Prachfeldová 12.9.2020 07:47

Hodně těžkého života , kterým statečně kráčíte a děti jsou Vaši odměnou.

Zdenka Jírová 10.9.2020 23:59

Jste statečný muž a dobrý otec. Gratuluji vám.

Martina Růžičková 10.9.2020 20:20

trochu moc na jednoho člověka...

Elena Valeriánová 10.9.2020 18:56

Smutný a přesto krásný život.

Danka Rotyková 9.9.2020 21:11

Na jednoho je to až příliš. Ale odměnou jsou hodné děti.

Jana Šenbergerová 9.9.2020 20:03

Co na to říct? Každý neseme svůj kříž a někteří ho mají hodně těžký.

Daniela Řeřichová 9.9.2020 17:05

Život přináší mnoho trápení, hlavně, že pan Otakar má báječnou rodinu a není na to sám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Když do života vstoupí osud

Léta ubíhají. Život mi ukazuje svoji dobrou, ale i špatnou stránku. Prostě, jak to v životě bývá. Nestěžuji si. Ale teď bojuji o život.

Hana Nováková

Češi jsou ochotni starat se a zároveň nechtějí být na obtíž

Chci poskytnout svým blízkým osobní péči, až to budou potřebovat. To tvrdí šedesát jedna procent Čechů. Ale jen čtyřicet devět ji od svých blízkých očekává. Chceme více dávat než brát? Je to dobrá nebo špatná zpráva?

Vratislava Hofmanová, redakce

Slova psaná do písku

Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale, že ne. Snad jen trochu. Už jsem v některých předcházejících glosách naznačil, že na bilancování mám ještě dost času. Tedy doufám, že mám.

Jan Zelenka

Vzpomínky na dětství po letošním prvním poprašku sněhu

Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích v podvečer z okna, tak jsem ke svému milému překvapení uviděla padat drobné sněhové vločky. Právě jsem se chtěla jít trochu projít. Ale vzdala jsem to a raději si vychutnávala ten milý příchod nadcházejících zimních dnů, a i když se občas opakuji, trochu si zavzpomínala.

Marie Ženatová

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová