Foto: autorka

Fotoreportáž: Libušín 2020

9. 9. 2020

Můj příběh

Autor: Anna Čípová

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Čípová 5.10.2020 22:45

Jaruško, určitě dám vědět,

Jaroslava Handlová 3.10.2020 21:23

Aničko, krásně jsi nás naladila, pěkně zpracovaná reportáž. Mohla bych se k Vám přidat Eliško, Aničko, Marie? Nerada bych v tak skvostné stavbě seděla u kávy sama bez přátel. Počkám, až se domluvíte na termínu, dejte prosím vědět.

Marie Měchurová 14.9.2020 18:14

Je vidět, že my Češi a Moraváci máme zlaté ručičky a umíme přispět na dobrou věc. Mám v archivu pár původních fotek před požárem, tak můžu porovnávat. Ta původní výzdoba byla trošku víc do bleděmodré. Na to kafé bych taky ráda přijela.

Anna Čípová 13.9.2020 08:52

Pan Libor Farský vložil 6.9.2020 do "Líbí" odkaz, kde se zachycena rekonstrukce Libušína.

Anna Čípová 13.9.2020 08:46

Moc děkuji za vaše komentáře. Eliško, na kávu určitě zajdeme. V září probíhá zkušební provoz a od října má být Libušín v běžném provozu. Udělám si výlet a zjistím podrobnosti.

Soňa Prachfeldová 12.9.2020 07:50

Nádherná práce řemeslníků, krásné Aničko.

Alena Vávrová 11.9.2020 23:00

Aničko, děkuji, je to krása nesmírná!

Martina Růžičková 10.9.2020 20:36

Moc pěkná fotoreportáž :-)

Alena Tollarová 10.9.2020 20:24

Dost často se říká, že dnešní lidí už neumí to co dřívější řemeslníci. Není to pravda, stále jsou tu mistři svého řemesla a staronový Libušín je toho důkazem. Bravo!

Eva Mužíková 10.9.2020 19:02

Díky íčku se člověk podívá i tam, kam se těžko dostane. Moc zajímavé Aničko...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá