Já tak staře nevypadám aneb proč si připadáme mladší

Co je to platný, když ženský po 60. nejsou sexy a mužský už taky ne, to ostatní si člověk zařídí, ale to nejkársnější ne

Funfuji na sluneční baterie: Když je sluníčko, cítím se úplně jinak, než když je celý den pošmourno. To mě bolí klouby a nic mě nebaví. Pak se utěšuji jen tím, že moje maminka na tom byla hůř, než jsem já v jejím věku. Určitě to souvisí i s tím, že dřív měly ženy víc práce. Takže to není tak úplně moje zásluha, když mám víc chuti do života.

Nechápu! Pokud mě potkala nemoc, a to opravdu i na hranici života, nějak jsem se prostě vzchopila kvůli úžasnému manželovi, skvělým synům, kteří se rvou životem, studovali, pracují, mají krásné rodiny... Pro ně pro všechny prostě musím plánovat čas, snažit se solidně vypadat, číst, cestovat, kultura byla náplní profese a snažím se spolu s jejich rodiči ji přiblížit i pěti vnukům. Lichotky jsou sice frekventované, ale nejsem naivní a trapná. Proti věku není léku!

"Nezlob se na zrcadlo !" říkám občas sám sobě ...

Myslím, že se zapomnělo na lékařskou péči, která je dnes určitě lepší než před 20-30 roky, což se taky na tělesném i duševním stavu projevuje. A taky by před 30 lety těžko někdo přispíval do (této nebo jiné) internetové diskuse.

Myslím, že když žena, ale vlastně i muž, o sebe alespoň přiměřeně dbají, mohou fyzicky vypadat a cítit se opravdu o pár let mladší. Ale důležitá je určitě i psychika. Moje bývalá kolegyně, která vypadá opravdu dobře, je ale věčná stěžovatelka. Ať mluvíme o čemkoliv, vždycky je někde chyba, něco je špatně, všichni se chovají nemožně... A pak se diví, že nemá moc kamarádek. Já jsem taky ráda, když s ní nemusím často mluvit. proti tomu jsou ty řeči o tom, že někdo vypadá mladší, úplně banální.

Tvrdit, že vypadám lépe, než ostatní, že vypadám mladší, než jsem, to není sebevědomí, ale stařecká pošetilost. Moje jednaosmdesátiletá matka, když byla někde s mou sestrou Zdenou, které je o 24 roků méně, tak mi vyprávěla: Já dobře vypadám, každý to říká, oni si mysleli, že Zdenka je moje sestra. No, já na to, mami, věřím ti, že ti to lichotí, ale co na to Zdena? Pak zase jednou: Oni si myslí, že mně je šedesát. A já zas: Nemůže ti být šedesát, když šedesát je mně. Maminko, uznej, že musíš nutně být ode mne alespoň těch devět měsíců starší. Většinou takové pošetilé řeči vedou ženy, které vlastně vůbec nevypadají mladě. Muži bývají realističtější. Jeden soused jednou říkal: A víte co, je mi sedmdesát, ale nikdo mi to nehádá, všichni mi hádají přes osmdesát. Prostě, sebe známe a denně se vidíme, proto některé ženy mají dojem, že se nemění. Podle nich se mění okolí.

Na svuj vek se necitim dokud nenavstivim nektereho lekare, pokazde se jim podari na mne neco objevit, nemeli by se zvat lekari ale objevitele a na dukaz jejich badani dostanu sms do mobilu a z lekarny jdu jako kdyby zacinali vanoce. Cestou domu brblu ze jsem radeji nezustala doma, ale cim vic se blizim k bytecku tim poctiveji pocitam kolik kroku musim jeste ujit nez mne zradi kolena a v te chvili si rikam obcansky prukaz nelze.

Proti věku není léku, ale je pravda, kdo se tomu nepoddává, má zájmy, dbá o sebe, tak většinou řeknou - ty dobře vypadáš. Což je milé a potěší. A pak jde také o vnitřní mládí, jak se člověk snaží vstřebat do sebe dosti novot a nebyl jak se říká 100 let za opicemi. A nejvíce důležité je zdraví a charakter.

Existují také objektivnější způsoby posuzování reálného věku. Například metabolický věk si můžete nechat změřit na InBody nebo Tanita přístrojích. Tak zvaný funkční věk (tzn. schopnost regenerace organizmu po zátěži) je možné měřit variabilitou srdečního tepu, kterou můžete sledovat na špičkové české aplikaci mySASY nebo americké Elite HRV či finské OURA RING. Není to jen o subjektivních pocitech. Tato měření dávají jistý návod, jak svůj zdravotní stav udržovat tak, aby člověk dokázal nejen předcházet nemocem stáří, ale případně skutečně omládl. Je mi 72 a mám s tím zkušenosti. Mohu vřele doporučit.