Dobrá kniha je dar...

Také mám ráda knihy.Čtu stále,knihu musím držet v ruce,kniha mi voní,přináší potěchu ,klid a čerpám z ní spoustu síly do života.

Plně souhlasím , dělala a dělám to také. Mívala jsem opravdu velké knihovny , ale po stěhování do menších a menších bytů už mám jen několik poliček s těmi nejoblíbenějšími. Knihy jsem z větší části rozdala, dala do antikvariátu, věnovala místní knihovně, kam si docházím knihy půjčovat. Nekupuji, nemám už na ně místo. Knihu jsem vždy považovala za nejlepší dárek, mám k nim velkou úctu a učila jsem to i své děti. Při návštěvách jsem si vždy nejdříve prohlédla, jakou mají knihovnu. Podle toho jsem si o nových známých udělala předběžnou představu. Dnes už to neplatí, kvalita ani množství knih už není směrodatná. Jsou nové techniky. Přes to ale dávám přednost tištěnému slovu.

Také už tolik knihy nekupuji a chodíme s manželkou do knihovny. Občas mě ale přece nějaká novinka zaujme natolik, že si řeknu : "Tu musím mít". Máme velké množství knih, specielně já hodně klukovských a jako na potvoru máme samé vnučky. Až teď svítá naděje, má se narodit pravnouček, ale mám strach, že ten už bude mít zcela zájem o jiná temata a nějaké foglarovky apod. u něj budou vyvolávat už jen úsměv na rtech.

Při dnešních cenách knih mám doma docela pěkné jmění, přesto jeho hodnota finanční má pro mě mnohem menší cenu než ta duchovní. Knihy byly vždy mými nejlepšími přáteli. Těší mě, že obsah mnohých si vezmu s sebou tam, kam se vracíme nejen s holýma rukama, ale dokonce i bez rukou. Sdílím vaše pocity a těší mě, že je nás takových mnohem víc.

Také miluji knihy. Chodím do knihovny, občas něco koupím, když neodolám. Dost jsem jich rozdala, ale některé si prostě musím nechat, i když je už číst asi nebudu. A to i dětské. Třeba Gabru a Málinku bych nedala....

U mě je to dost podobné jako u Marcely. Když jsem ještě pracovala v archivu, měla jsem tam hodně knih, z domova i takové, které jsem dostala na památku od návštěvníků - jejich odborné publikace nebo i různé zeměpisné. Před odchodem z pracoviště jsem hodně knih darovala mladším kolegům. Mnoho beletristických knih jsem také dala na několika místech do knihobudek. Před lety jsem dost německých publikací chtěla dát do antikvariátu, ale neměli zájem. Díky za hezké vyznání knihám.

V době, kdy jsem ještě učila na základní škole, měla jsem hodně knih, hlavně ty naučné, především z přírodních věd a zeměpisu. Když jsem končila ve škole, obešla jsem všechny kolegy a mnoho knížek jim darovala - především do kabinetů. V současné době dávám ty, které už asi nebudu číst, do "knihobudek" a ty cennější - umění, astronomie, příroda... nabídnu teď do knihovny. Snad někomu poslouží. Ty nejoblíbenější si nechám.

Mám také hodně knih , které bych nikdy nikomu nedala a ráda se k nim vracím a beru do ruky.Je jich hodně a je mi líto , že moje děti moc nečtou,prý si najdou knihu kterou chtějí na intrnetu. Já ji musím cítit v ruce a obracet stránky a vnímat její vůni.

Knihobudky jsou i v našem městě, ráda tam občas nějakou knihu věnuji *

Do Litoměřic jsme se stěhovali s asi 2000 knihami. Dnes je asi 600 našich knih v nejrůznějších Domovech důchodců v okrese. Stovku knih jsem věnoval i litoměřickému vězení. A stovka je v jednom pražském DD. Celý život jsem knihy kupoval a četl, jenže nyní už nechci rozdávat, potřebuji část těch dražších knih prodat. Není to jednoduché. Potřebuji prostředky na vydání dalších připravených knih.