Nacionalismus a identita
Předem varováni
Legenda praví, že kdysi dávno, jednoho krásného jarního rána, se tři slovanští bratři – Čech, Lech a Rus – vydali hledat nové domovy. Čech založil český národ na první vhodné mýtině, na kterou narazil. Ostatní dva pokračovali až do chvíle, kdy Lech spatřil orla, jak si staví hnízdo; považoval to za dobré znamení od bohů a založil Hnězdno, první metropoli Polska. Rus šel dál.
Lechovu volbu lze považovat za jedno z nejhorších deseti rozhodnutí v historii. Většina Polska je otevřenou plání, což vojenští experti popisují jako „ideální místo pro bojiště“… . O Polsko usilovaly prakticky všechny země v Evropě, těžko se tomu věří, ale i včetně Švédska, a čas od času na celá staletí zcela zmizelo z map.
Avšak minulost je pryč. Dnešní Polsko je nadšeně samostatné a hodlá takové i zůstat.
Jak Poláci vidí sami sebe
Poláci jsou sebekritičtí: znají se skrz naskrz, bez příkras. Navíc mají nutkání se ve svých vadách vrtat. Neexistuje problém, ať již sociální, politický, ekonomický, celonárodní či místní, který by nebyl pravidelně a detailně rozpitváván … . Není jediná národní vlastnost, opravdová, či smyšlená, nad kterou by se nebědovalo a jejíž důsledky by nebyly zaznamenány. Ale když má dojít k činům – inu, v tom je ten problém s Poláky: jsou hádaví, nedisciplinovaní, nedůslední a vznětliví – jak vám každý z nich bude donekonečna opakovat.
Nicméně této hry se může zúčastnit jen domácí tým. Poláci netouží po tom, aby na jejich chyby upozorňovali jiní. Když se ocitnou pod palbou, budou hájit každou svou chybičku a obvykle začnou s frází: „Ale tomu naprosto nemůžete porozumět, to je takový polský problém.“
Jak Poláci vidí ostatní
Navzdory slovanskému bratrství měli Poláci vždy na zřeteli, že „Východ je Východ, ale Západ je přece jen lepší nápad“ … . Jestliže peníze opravdu dokážou mluvit, pak Polákům říkají, aby cestovali na Západ, pokud hledají slávu a bohatství … . Ruští sousedé jsou vnímáni jako hrubci, kteří se narodili, aby byli ovládáni a kteří nejsou ani podnikaví, ani pracovití, a jejichž úspěchy spočívají pouze v jejich množství a vlastnictví základních surovin.
Poláci vnímají své sousedy, Němce, jako nudnou chásku, která, když je necháte být, zůstane na svém dvorku a bude si piplat svou Heimat, ale coby národ jsou rozpínaví a (ať už válkou, či obchodem) jsou zrozeni k vládnutí.
Národy k obdivu Poláci nacházejí v poněkud vzdálenějších oblastech. V současné době se při hledání odborné autority obracejí k Itálii, a není to v historii poprvé.
Po celá staletí Poláci – především aristokracie – otrocky kopírovali francouzský styl prakticky ve všem, od jazyka až po módu, a každý, kdo si to mohl dovolit, ve Francii žil. … Napoleon byl uctíván, i když Poláky vnímal jen jako potravu pro děla.
V současné době se svou legendární tolerancí, sportovním duchem a bohorovným klidem zmocnili polských srdcí a představivosti Angličané. … Poláci obdivují Američany pro jejich cílevědomost a snahu o zbohatnutí, nicméně vnímají je jako nie kulturarni – což je z polského pohledu mimořádně závažný odsudek. Polští Poláci vnímají polské Američany jako naivní hlupáky, což pokládají za důsledek způsobu života v Americe.
Co se týká jejich menších sousedů, válečná sekera byla mezi Poláky a Ukrajinci z politických důvodů zakopána. … Češi jsou pokládáni za příliš neoduševnělé, než aby mohli být opravdovými Slovany. … Na druhou stranu Slováci, se kterými se Poláci dělí o Tatry, jsou velmi oblíbení. Avšak koho Poláci pokládají za své bratry, jsou Maďaři, kteří ovšem žádnými Slovany nejsou.
Jak je vidí jiní
Poláci byli vždy vnímáni jako pobláznění romantici. Přeložte si to jako „manipulovatelní prchlivci“ – a budete mít téměř vždy pravdu. … Většina Západu považuje Poláky za mobilní pracovní sílu, za národ emigrantů. Maďaři je obdivují za to, že si svůj ekonomický a politický zázrak udrželi, zatímco jejich vlastní se zhroutil.
Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autorka je Polka žijící v Británii.
Literatura: Lipniacka, E.: Xenofobní průvodce. Poláci. Praha, Nakladatelství XYZ, 2010. Foto: z publikace, s. 6, upraveno.