Rovnost v partnerském vztahu je nesmysl. Starší lidé to vědí
Ilustrační foto: ingimage.com

Rovnost v partnerském vztahu je nesmysl. Starší lidé to vědí

13. 8. 2020

Rozvod je pro ženu ostuda. Hlavní slovo v rodině má muž. Chlap rozhoduje, protože domů nosí peníze. Takové věty připadají dnešním mladým ženám k smíchu. Ty starší je však v mládí slýchávaly běžně. Když tedy přijde řeč na rovnost mužů a žen v partnerských vztazích, názory generací se různí.

Sedmdesátiletá Jana často vzpomíná, jak jí její maminka říkala, že muže je třeba ctít. „Ona tatínka skutečně uctívala, jinak to nejde nazvat. Dodnes mi není jasné, jaký jejich vztah vlastně byl ve skutečnosti, ale on mu neustále něco přinášela, obskakovala ho a mluvila o něm s obdivem a úctou. Když vidím, jak se vnučka chová ke svému muži, musím si na to vždy vzpomenout. Ta ho neustále sekýruje, poučuje, ba přímo zesměnuje. Když jsem jí řekla, že to ten nebožák dlouho nevydrží a vykašle se na ni, řekla, že to vůbec nevadí, že se stejně dříve vykašle ona na něho,“ vypráví Jana.

Některé dámy vysokého věku říkají, že současným mladým ženám závidí jejich sebevědomí, samostatnost, to, že si dokázaly ve vztazích vybudovat rovnoprávnost s muži. Jiné naopak říkají, že jsou rády, že v této době nejsou mladé. „Ženy ve svém boji za rovnoprávnost rezignovaly na ženskost. Stávají se z nich muži,“ míní osmdesátiletá Věra, která většinu života strávila v domácnosti jako žena lékaře. „Bylo jasně dáno, že můj muž dělá kariéru a já vytvářím takzvané teplo domova. Taky bych ráda studovala nebo měla zajímavou práci. Jenže tehdy to nebylo pro ženu tak snadné jako nyní. Kam bych dala děti, kdo by se staral o domácnost? Kam bych šla, kdybych se rozvedla? Nebyla bych schopna se uživit. Tak jsem raději byla vděčná za to, co jsem měla doma.

To nebylo tak jako nyní, že si muž po příchodu z práce uklízel, hrál si s dětmi, koupal je. Ten můj, vyčerpán náročným povoláním, sebou flákl na pohovku a maximálně zkontroloval, jaké děti mají známky. Já ovšem za to žila klidný, finančně dobře zabezpečený život. O všem podstatném však rozhodoval on a já to respektovala, protože jsem věděla, že změna by pro mě byla krok k horšímu,“ vysvětluje.

V poslední době se však čím dál více objevují názory, že to ženy se svým bojem za rovnoprávnost s muži trochu přehnaly. Že mnohé páry už nefungují na základě rovnosti, ale na základě toho, že žena je velitelka. A že to vždy není úplně dobré.

Zajímavý názor na toto téma má Daniela Kovářová, prezidentka Unie rodinných advokátů. „Myslím, že by matky měly říkat dcerám, že si s muži nejsou rovny. Vezměte si situaci, kdy se žena vdá, má dítě a nevydělává tak velké peníze jako otec dítěte. Pak si s ním není rovna. Muži a ženy si prostě rovni nejsou.“

Její názory vyvolávají rozporuplné reakce, ovšem uznávaná advokátka má jasno: „Za třicet let advokátní praxe jsem se setkala s řadou případů, tak nechci být pokrytecká. Proto říkám, že ve vztahu je vždy jeden slabší. Nemusí to být žena, může to být i muž, který méně vydělává nebo ženu více miluje, je na ní více závislý. Ale nejde o rovnost. Vím, že mnohé mladé ženy nyní říkají, že manželství je zbytečnost, že ho nepotřebují, že mohou mít děti nesezdány. Jenže manželství je z mnoha důvodů ochranná instituce pro toho slabšího. A žena, která má malé děti, je ve vztahu ta slabší.“

V jedné rodině nedávno došlo k velkým neshodám poté, co její nejstarší člen, téměř devadesátiletý Vladimír, zjistil, že jeho vnučka není provdána. Žije řadu let v partnerském svazku, má dvě děti, jen si jejich otce nikdy nevzala. „Děda si myslel, že jsme měli malou soukromou svatbu, na kterou jsme nezvali příbuzné. Nevím, jak na to přišel, ale strašně ho vzalo, když zjistil, že s Petrem nejsme manželé. Vůbec nechápu, proč to tak řeší. Máma mi vysvětlila, že on to považuje za něco nemravného, za moje selhání, že má o mě strach, že se na mě Petr vykašle. Jenže i manželství přece může krachnout. K tomu, abychom spolu byli, přece nepotřebujeme papír. Jenže to děda nechápe a pochopit nechce. Dokonce na mou adresu řekl pár nehezkých slov a odmítl přijít na Petrovy narozeniny. On je jako dinosaurus, žije v dávné době a odmítá připustit, že svět se mění,“ vypráví žena, kvůli které je v rodině takové pozdvižení.

Mnozí lidé nyní nepovažují rozvod či rozpad dlouholetého partnerství za selhání či za cosi divného. Naopak, ke vztahům mnohdy přistupují tak, že když nefungují, je třeba je rychle ukončit. Pryč jsou doby, kdy ženy dělaly vše proto, aby nedošlo k rozvodu, přestože třeba v manželství nebyly spokojené či přímo šťastné.

„Mladé ženy se často řídí radami lifestylových časopisů, které jim říkají, že mají právo být šťastné, že když se jim v partnerství něco nezdá, mají se sebrat, odejít, změnit život. Jistě je to zdravější pohled než měla generace žen, které často zaplatily vlastním štěstím za to, že jejich manželství přetrvalo. Na druhé straně si nyní mnohé mladé ženy myslí, že mají na štěstí právo, že štěstí k nim musí přijít samo, že pro to nemusejí nic udělat,“ míní advokátka Daniela Kovářová.

Když přijde řeč na partnerské vztahy, na problémy mezi muži a ženami, ba přímo na otázky rovnoprávnosti, často dochází k velmi zajímavým debatám. Mnohdy se neshodnou představitelé různých generací, ale ani vrstevníci, lidé, kteří si v jiných oblastech života rozumějí. Ovšem právě vztahová problematika velmi dobře ukazuje, jak se společnost mění, jak odlišně v tomto směru žili lidé, kteří jsou nyní v seniorském věku a ti, kteří nyní vztahy teprve navazují. Vyhráno mají ti, kteří si umějí navzájem naslouchat a zajímají se, co bylo v které době běžné a co naopak ne. Protože právě povídání o vztazích  může člověka obohatit, vzdělat a přinést mu mnoho cenných poznatků.

vztahy a sex
Hodnocení:
(4.8 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danka Rotyková
Každý jsme si prožili ten svůj životní příběh, máme proto různé zkušenosti. Všemu, co tu je napsáno, rozumím. Já k tomu mohu přidat jen svůj pohled: můj tatínek měl doma ženu, 3 dcery a tchýni. Byl otevřený novinkám, společenský, byl rád veselý, ale ... protože jsme neměly bratra, byly jsme takové holky, které zvládnou všechno: nejen domácnost, ale i úklid uhlí do sklepa, pomoc na poli, atd. Když jsme nechtěly strávit víkend na poli, ale jít s kamarádkami, bylo zle. Tehdy jsem přesně věděla, že takhle žít nechci a nebudu. Měla jsem štěstí, manžel mne respektoval. Myslím si, že je třeba vybrat si dobrého partnera. Co ale dnes vidím doma - mladé ženy nechtějí ty slušné a spolehlivé, chtějí ty, se kterými je zábava. Život se hodně změnil, ale přesto jsou lidé stále nešťastní a rozvádějí se.
Eva Kopecká
Někdy se člověk fakt nestačí divit. Můj bývalý mi třeba jednou řekl, umyl jsem ti nádobí. Velmi jsem to ocenila, udělal to jistě s velikou námahou. Že já to dělala denně a předtím denně vařila teplé jídlo? A přitom stihla ještě jiné věci? Inu vždyť jsem ženská s prací v místě a on chudák co dojíždí. Když nejel spoj na sraz, vysvětlila jsem spolužačkam, že ten můj je unavený, on nás neodveze. Jedna se zasmála a řekla....já řeknu tomu mému, ten dělá celé dny.....no však víte. Ten její teda taky dojížděl a navíc ho doma po práci čekala obrovská zahrada a domaci zvířectvo všeho druhu.....Jedna moje známá,která litala kolem dvojčat,denně mlčky přihlížela, jak muž má po pracovní době řadu jiných povinností. Avantýry, kamarády z mokré čtvrti, atd. Kam ona se mohla vrtnout se dvěma miminy, batolaty? Mateřská byla malá. Jednou dorazili na návštěvu tcháni. Věděli, do kolika on pracuje, že by tak ve tří měl být doma, prostě přijeli na návštěvu. Ona jim podala jídlo, i když je nečekala, dopřála jim pohrát si s vnoučaty, byla klidná, neb věděla, že pán tvorstva a zivitel rodiny před osmou nedorazí. Velice se divili, a zapředli hovor ve stylu CO ONA JAKO MANŽELKA TAK ASI DĚLÁ ŠPATNĚ, ŽE TO U NICH TAKTO FUNGUJE. ŽE ASI MU UKAZUJE MÁLO ÚCTY, LÁSKY, ATD. Ona jim s klidem řekla, že dříve snad ten muž živitel rodiny skutečně byl. A že ona si nemá jejich syna proč vážit. Takže zvolila včasný rozvod. Žilo se jí snadněji, i když jistě částečně propitá výplata byla větší, než vyměřené alimenty, ale měla svatý klid. No a holek, kterým rodiče vzdělání nedovolili, taky pár znám. A nebyly v tom finance. Byly to jenom holky, smůla. Jedna známá mi vyprávěla, že když byla těhotná a nedopla kabát, manžel jí nedovolil koupit nový s argumentem, že nevyděláva a že on ji živí. A aby demonstroval svoji chlapskou převahu, koupil si ho.sám. I KDYŽ HO NEPOTŘEBOVAL. Ona, když někam šla, si ho v tom mrazu držela, aby se nerozevíral..... Světe div se, i přes zásahy rodičů, i přes jeho eskapády s opačným pohlavím.....tohle manzelstvi trvá přes 40 let....
Daniela Řeřichová
Jsem starší člověk a nemyslím si, že rovnost v partnerském vztahu je nesmysl. Záleží na těch dvou.
Libuše Křapová
Janičko, ale my přece také chodily do práce. Děti musely jít v pár měsících do jeslí, matky, které s nimi zůstaly v domácnosti, byly společností považovány za líné. Pracovaly jsme za mnohem menší plat, než muži, tenkrát to bylo naprosto běžné a normální, muž byl za živitele rodiny považován úředně, myslím, že to snad bylo i v zákoně (ale už si nejsem jistá). Ale ani z jeho platu se rodina neuživila, žena prostě pracovat musela. A navíc jsme k zaměstnání většinou musely zvládnout i domácnost a děti, protože pro muže to byly práce podřadné a pouze ženské. V mé době se naštěstí už začali objevovat muži, kteří ženám doma pomáhali, ale opravdu jen pomáhali. Když jsem končila já devátou třídu, jedna ze spolužaček nesměla jít ani do učení. Otec prohlásil, že pro holku je jakékoliv vzdělání škoda, že se stejně vdá, a tak musela zůstat doma. A při tom se neučila nijak špatně. Máme prostě jiné životní zkušenosti, než vy. A měly jsme strašně málo možností, jak to změnit. Jsem ráda, že ta doba je už pryč, těší mne, že má dcera už může žít jinak. A věřte, že ta má doba není tak vzdálená, nejsem ještě žádná stařenka nad hrobem. Jen ty časy se rychle mění.
Jana Michalcová
Občas se nad těmi názory babiček prostě musím pousmát. Klidně bych byla doma a starala se jen o domácnost. Ale bohužel v dnešní pošahané době jaksi běžná rodina z jednoho platu fakt nevyjde. A když vydělávám a chodím do práce jako muž, pak i starost o domácnost prostě musí zvládat oba. Díky bohu, asi, že pocházím z rodiny, kde se dělalo vše společně a ženy pracovaly. Třeba má prababička byla po válce svobodná matka, dědeček umřel na konci války a ona už se nevdala. Copak dnes, ale představte si, jak byla tehdy za vyvrhela :-). Nevím, myslím si, že to není černobílé. A znovu, kdyby byly platy takové, aby chlap uživil z jednoho platu rodinu, klidně bych byla doma.
Libuše Křapová
Moniko, uvažujete velmi zrale. Máte své zkušenosti. Sama za sebe říkám, že žena a muž si jsou rovni, ale nejsou stejní. Mají v životě každý jinou roli. Muž více ochranitelskou, žena pečovatelskou. Obě role by měly být částečně zastupitelné, mohou být v páru dokonce vyměněny tak, jak to dané dvojici vyhovuje, ale nikdy nebudou stejnoměrně vyvážené. Důležitý je v dvojici respekt jeden k druhému, ocenění práce navzájem, společné cíle a prostředky k jejich dosažení. Každý z páru by měl mít i svůj čas a prostor ke svým koníčkům. Nikdy by se neměl jeden z nich cítit využíván a nedoceněný.
Monika Monca
A jinak, to co pise pani v clanku, ze se ma detem rikat, ze si nejsou rovni... nejsou. Ale meli bychom deti vychovavat tak, aby se k sobe CHOVALI jako k rovnym. Je jasne, ze muz neporodi dite a moc hornic jsem taky nepotkala. Ale to neznamena, ze podrizena role zeny by mela byt vnimana jako spolecensky standard.
Monika Monca
Ja se priznam, jsem zastupce te "dnesni" generace. Je mi 32, vdana, jedno dite :) Obcas se sem zajdu podivat, co si o nas vlastne myslite a nekdy se nestacim divit... Par let mi trvalo, vypnout feministicky "komplikator", ktery jsem si vypestovala diky vychove s despotickym autoritativnim otcem a maminkou, ktera nemela absolutne zadne pravo do neceho mluvit, krome vychovy deti, uklidu a vareni. Takto jsem to v zivote odmitala vest a diky tomu ze me vyrostla kolem 20 let asi dost nesnesitelna :) clovek si vzdy sve dobre i spatne stranky nosi z rodiny, zejo...zadna generace se "nezkazi" sama, vzdy je to zalezitost vychovy. Na druhou stranu me me detstvi naucilo i to, za zadnou cenu nebyt na muzi materialne zavisla, coz jsem chte nechte porusila az v materstvi (a uznavam to i ted, jedine tehdy je to take spravne. Zena MA byt financne nezavisla, byt je dost neobvykle, ze zena vydelava vice nez muz, tak jako u nas...). Je potom mnohem vice v pohode, vi, ze je s muzem, s kterym byt chce, nikoliv s kterym byt musi, protoze by jinak byla o hladu. Osobne si myslim, ze respekt ve vztahu musi byt oboustranny. Je jedno, jestli je zena prodavacka a muz reditel zemekoule, ale ani jeden by k druhemu nemel pristupovat z nadrazene pozice. Jsou to partneri, nikoliv souperi. je jedno, jak si rozdeli domaci prace, financni stranku, nebo peci o deti a nikdo nema pravo do techto veci rodinam zasahovat. Jde jen a jen o to, aby se dva lidi dokazali domluvit a aby ani jeden nemel/a nechtel mit mocenskou prevahu nad druhym. Pak je neco spatne.
Eva Kalecká
Rovnoprávnost, rovnost a další termíny jsou jen slova...před zákonem určitě platí, alespoň v našich podmínkách, v životě ani zdaleka nevystihují všechno. Vzájemný vztah se musí budovat celý život, nic není zadarmo a to platí o každém vztahu,nejen partnerském. Manželství je instituce,která do určité míry chrání všechny členy rodiny. Pro manželství je důležité přiměřené sebevědomí obou partnerů,tolerance,smysl pro humor,každý má mít nějaké záliby,kamarády, důležité je i pozitivní myšlení, empatie a soucit. Důležitá je i schopnost umět vykompenzovat některé svoje "horší vlastnosti" jinými "přednostmi". A také pozor na nevyžádané rady, ty jsou ze všeho nejhorší :-).
Anna Potůčková
Jak to funguje či nefunguje at už sezdaných párů, či párů žijících tzv. na hromádce nemá vliv žádný úřední papír. Vztahy především ovlivnuje tolerance, pochopení, vzájemná důvěra a láska. Než se manželovi stal úraz, byl to on, kdo zajištoval větší část financí pro rodinu. Po jeho úrazu se naše role vyměnily a nijak tím naše vztahy neutrpěly. A bylo to poznat i na prospívání dcer. Nemusely díky manželovi do družiny, chodily ze školy domů a když jsem měla odpolední směny, tak se s dětmi učil manžel a psal s nimi také úkoly. Jen s čím si nebyl jistý, nechal úkoly dětem napsat jen tužkou a ráno to pak napsaly perem. Jsme spolu již od r. 1984 a klape to stále. Je jasné že občas nějaký mráček je, ale pak vyjde sluníčko a je zase jasno. Co se týče financí nejsou to Tvoje nebo moje ale naše, ze kterých dle potřeby čerpáme.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.