Zamyšlení v horkém odpoledni

Nemyslím si, že lidstvo je v současnosti horší, než v minulosti. V každém člověku je dobro i zlo. Je na nás, co si vybereme a jak se své emoce naučíme zvládat, abychom se sebou mohli být spokojeni. Naše podvědomí nejde obelhat, jen na čas umlčet, třeba alkoholem. Pravda nám vždy časem vyplave nahoru, jak olej nad vodu. Jen na to mnohdy přijdeme pozdě.

Zamyšlení je to pěkné. Ta závěrečná citace by snad v určitých obměnách měla být, nám, již starší generaci, známa od samého mládí. To samé, ale jinými slovy, mi říkávala kdysi i moje maminka. To, co píšete v úvodu, přináší každá historická doba. V trochu jiné podobě a v trochu odlišné intenzitě. Možná už i pralidé se nechovali vždy vzorně. Ne každý se dokáže ztotožnit s běžnou normou chování a zvyklostmi té, které doby. Otázkou je, jak se s tím příslušná společnost dokáže vyrovnat. Obávám se, že ta naše "vyspělá" společnost, má s tím stále větší a větší problémy. Společenská dekadence je čím dál tím větší, až mi to připomíná poslední staletí fungování Římské říše. Obávám se, že řešení v dohledu není. Takových zajímavých úvah, jaké uvádíte v článku, na íčku zase moc není.

Moc poutavý a čtivý článek paní Hano.I takový je život a pokud je někdo matkou,či babkou,to ještě neznamená,že i když má tituly,že umí vychovávat svoje děti,vnoučata.Hezký den i ty další s vnoučátky a miující babičkou Hankou.

Ač neznám citát známého herce Richarda Gera, mohu zodpovědně říci, že v tomto duchu jsem byl vychován a snažím se tak celý život chovat. Bohužel, díky tomu jsem často "narazil", protože řada lidí považuje slušnost za vaši slabost. Hezké zamyšlení.

Člověk je od mala veden k tomu, aby napodoboval vzory. Když už to tak "musí být", měly by to být alespoň vzory hodnotné. Pak by neplatilo to staré rčení "Jaká matka, taková Katka" i v negativních až politováníhodných případech. Člověk si prý nejvíc blokací a životních strastí přináší z nejranější fáze života, ba dokonce i z prenatální fáze. A některé si nese celý život a jdou jen těžko odstranit. Díky za hezké zamyšlení.

V tomto ohledu je mé svědomí čisté. Jak již slovo samo napovídá, má to co do činění s vědomím. Vzhledem k tomu, že většina světové populace si není nějakého vědomí vůbec vědoma, jak může mít nějaké svědomí? Jen si uvědomme, kolik dětí bývá "potrestáno za to, když něčemu nerozumí". Když si uvědomím, že neznám člověka, který by vždy a za všech okolností rozuměl všemu, pak mi nemůže unikat, že už ve školním věku některé jedince, troufám si tvrdit, že mnohé, poškozujeme na celý život. Ale to je na hodně dlouhou polemiku, ze které nemohu vyjít bez ztráty jedničky. Naštěstí jsem na nich nikdy nebyla závislá. :-) Pěkný článek jste napsala.