„Řemeslo má prý zlaté dno, což vysvětluje, proč někteří řemeslníci klesli tak hluboko.“(Zdeňka Ortová)
„Jenom se tam nestěhujte, dokud nebudete mít všechno tip ťop opraveno a všechno podle vašich představ, jinak ztratíte elán, a necháte to být“ Radil nám známý stavař. Rada to byla užitečná a zcela jistě vycházela z jeho mnohaletých zkušeností, ale ani on se ještě nesetkal s dobou koronavirovou.
Zatímco manžel sháněl vhodnou firmu pro instalaci plynového topení, já jsem se pustila do úklidu domku. Bývalí majitelé nám jej zanechali ve vzorném pořádku a čistotě, takže moje činnost byla víceméně symbolická. Nejdříve jsem se snažila zprovoznit kuchyň. Pomalu jsem vykládala nádobí do kuchyňské linky a s veškerým svým estetickým umem jsem aranžovala nádhernou dřevěnou polici, která zabírala téměř polovinu kratší stěny v místnosti. Zatímco mně se dařilo, manžel byl méně úspěšný. Všechny topenářské firmy měly nasmlouvané zakázky na měsíce dopředu, nejbližší termín, který se podařilo sjednat, byl za šest týdnů.
„ To už vydržíme, zatím se pustíme do údržby zahrady, už to potřebuje", rozhodli jsme se.
Ale zhruba za tři dny zazvonil telefon: V důsledku koronavirové epidemie nám odpadlo několik zakázek, takže, jestli máte zájem, můžeme u vás nastoupit již zítra. Manžel okamžitě souhlasil, a já jsem zpozorněla.
“ No počkej - vždyť nemáme rozpočet, smlouvu, nevíme, za kolik budou dělat, tohle musíme nejdřív vyřešit, a pak teprve mohou nastoupit! „
„ Všechno bude, hlavně, že nastoupí, chceš, aby vzali jinou zakázku?“
To jsem samozřejmě nechtěla, ale přesto jsem trvala na řádném rozpočtu a řádné smlouvě. Jenže to už nastoupili dva pracovníci firmy a začali si chystat pracoviště a navážet materiál. Moje nervozita stoupala, naštěstí vznikla potřeba zaplatit zálohu, aby bylo za co materiál nakoupit, a rodinnou kasu spravuji já.
„ Bez smlouvy nic neplatím!“ A tak jsem se konečně dočkala kýžených dokumentů, ale zároveň jsem se ocitla nejen u majitele firmy, ale i u vlastního manžela v pozici toho, který věci jenom komplikuje. Naštěstí jsme se v důsledku koronavirových opatření nevídali, dva pracovníci (otec se synem) pracovali přes den s rouškami na krku pro případ, že přijdou do styku s někým dalším, manžel jezdil navečer kontrolovat, jak práce pokročila, a majitel firmy vše řídil a řešil po telefonu. Všechno šlo jak na drátku.
A to je vždycky situace, kdy se mi objeví kolem žaludku takové šimrání, které značí blížící se problém. Ani v tomto případě mě tušení nezklamalo.
Když jsem se konečně přijela podívat na hotové dílo, málem mě omývali. Dekorativní police, byla odmontovaná ode zdi a opřená o kuchyňskou linku, předměty mnou umně naaranžované byly rozstrkané po celé kuchyni, jak kde bylo místo, a místo nich se po zdi táhly měděné trubky v místech, se kterými jsem měla úplně jiné plány.
„To je museli táhnout zrovna tudy?!! Proč se s námi nejdřív nedomluvili, kudy je mají táhnout?“
„Ale jinudy to nešlo, oni vědí nejlépe, jak ty trubky umístit, jsou na to odborníci !", vysvětloval trochu popuzeně manžel.
„A co ta díra ve stropu? Ta tam zůstane ? “ Prudila jsem dál.
„To se zasádruje „
„Tak proč to nezasádrovali?“
Jsou věci, které jdou opravdu mimo mé chápání. I nadále jsem byla přesvědčená, že ty trubky šly táhnout jinými místy, kde by to nebylo tak okaté, ale bylo mi jasné, že se pohybuji v neznámých vodách, opravdu nejsem na takové odborné úrovni, abych se s nimi o tom mohla dohadovat, tak už další námitky neventiluji. I když - tu díru ve stropě zasádrovat mohli. Ale vzal to čert - hlavně, že už si budeme moci zatopit plynem. Že ne? No, co je zase tohle ?
Kotel byl sice usazen a rozvody rozvedeny, ale bylo jej nutno ještě odborně připojit do elektřiny a udělat revizi. A to firma nedělá, na to je třeba pozvat si odborníka. A majitel firmy nám hned jednoho doporučil. Zmíněný odborník byl sice velmi zaměstnaný, což mě v průběhu koronavirové krize dosti udivilo, ale kvůli nám udělal výjimku a přijede se podívat už pozítří. Stojíc v kuchyni, která vypadala spíše jako vetešnictví, zakopávajíc o polici opřenou o kuchyňskou linku, registrujíc nánosy prachu všude, začala jsem být apatická a začalo mi to být všechno tak nějak jedno.
Pozítří jsme očekávali mistra elektrikáře. Přijeli jsme na smluvenou hodinu, ale Mistr tam byl přeci jenom asi o pět minut dříve.
„Já si zatím jenom něco zařídím, a hned jsem u vás", telefonoval z auta, když odjížděl zařizovat. Usoudili jsme, že nějaká ta půlhodinka nás nezabije, a poslušně jsme čekali. Zhruba po hodině se manžel odhodlal mu zatelefonovat, že na něho čekáme.
„Hned jsem u vás“, zněla odpověď. Po další jeden a půlhodině a dalších dvou manželových telefonátech přijelo jakési vytuněné technické vozidlo a z něho důstojně vystoupil sám Mistr v nažehlených montérkách s vyrýsovanými puky a zlatým řetězem kolem krku. "Pan Lorenc" - okamžitě se mi vybavila postava svérázněho odborníka z filmu "Na samotě u lesa".
Prohlédl elektřinu, důležitě poznamenal, že dřevěné obložení kolem těch míst musí pryč, protože tam tudy se musí táhnout elektřina, a musí se to ještě upravit, aby bylo možno udělat revizi (promiňte můj laický výklad). Čekala jsem, že se pustí do práce, ale místo toho se hluboce zamyslel, kdy prý že si na nás zase může udělat čas.
„ Dneska by to nešlo ?“ Vložila jsem se do děje. „ Přeci jenom, čekali jsme vás už před dvěma a půl hodinami ! „
„Něco mi do toho přišlo“ Konstatoval s výrazem uraženého veličenstva. Neříkala jsem už nic, ale tvářila jsem se. A tvářit se, to já umím. Pro tyto situace mám v záloze tři výrazy : 1. Šťovík, 2.Kyselina,3. Kyselina sírová. Pro tuto příležitost jsem použila výraz č. 3. Mistr zatím zalistoval v prázdném notesu(mám docela postřeh) a uvolil se, že snad by se stavil příští týden v úterý, ale ještě zavolá. A důstojně odkráčel. Podívali jsme se na sebe a šli jsme na internet. Dalo to chvíli hledání, ale našli jsme firmu, která byla způsobilá dělat revizi, a měla čas. Koronavirus rozvinul svá chapadla a firmy byly vděčné za každou zakázku. Během dvou hodin bylo vše hotovo, ani dřevěné obložení nebylo nutno odstraňovat, pouze v něm vyřízli otvor pro nějaké ty dráty.
Elektrikáři odešli, a my jsme konečně s blaženým výrazem zapnuli topení. Vše fungovalo, jak mělo, radiátory se pomalu ohřívaly, nikde nic neteklo, nepadalo, nepraskalo, a bytem se pomalu začalo rozlévat teplo...
O týden později nám v pondělí došla SMS od Mistra , kde nám oznamoval, že smlouvu s námi ruší. Údajně pro mé neuctivé chování vůči němu. Docela nás to rozesmálo. Úplně jsme zapomněli mu sdělit, že už týden topíme.
Tak teď už nás čeká jenom zařizování.
Jenom ? Však uvidíte.