Babiččino jídlo vnoučatům nechutná. Stravovací návyky patří nyní k největším rozdílům mezi generacemi

Problém je, že babičky připomínky ke svému vaření vnímají často jako osobní útok a nedají si vysvětlit, že doba i chutě se změnily. Já si taky často od mamky vyslechnu "Ty si myslíš, že umíš vařit jen Ty, přitom já vařila šedesát let". No, vařila, a jako dítěti mi to chutnalo, ale nepoužívala skoro žádnou zeleninu, masox a podravku dávala do všech omáček i do vývaru, nesnášela celer, který jsem si zamilovala, cibuli používala minimálně (já ji beru jako základ kuchyně) a takhle já vařit nechci.

Té vaší vzorové babičky je mi líto. Měla by se na hoštění návštěv vykašlat, natočit jim sklenku vody, maximálně uvařit čaj nebo kávu, ale tam už může být problém s druhem čaje nebo kávy. Tak jen tu vodu a šlus!

Tak uplne s tim nesouhlasim. Uz to, ze i deti techto babicek preferuji jiny jidelnicek znamena, ze neprebraly stravovaci navyky od svych rodicu/maminek. Moji rodice byli velci milovnici masa, ja jsem vegan. Jsem taky babicka, dokonce osminasobna, nedela mi problem uvarit to, co maji deti a vnoucata radi, pres svuj babickovsky vek znam trendy ve stravovani a cast me rodiny jsou take vegani. Je radost varit/nevarit, pripravovat zajimava jidla, zkouset nove chute a kombinace. I se zdravych potravin muzete vykouzlit neuveritelne chute, vune i barvy. A co teprve dezerty a sladkosti, to je teprve koncert chuti, vuni a barev! Tak se babicky a dedeckove, ale ani vy mladsi, nebojte a zkousejte a objevujte nova jidla. Neni to tezke a nemusi to byt ani drahe a ani casove narocne. Dobrou chut vsem.