Ještě jsem kompletní
Ilustrační foto: Pixabay

Ještě jsem kompletní

9. 6. 2022

Byla jsem na scintigrafii skeletu. Prostě mi zjišťovali stav mých kostí. Objednána na 10.30 hod., vzali mne v 10.15. Vpíchli mi injekci a za dvě hodiny jsem se měla vrátit. Za dvě hodiny mne opravdu volali. Zjevně skvěle načasováno, prostě, kdo umí, ten umí.

Ležela jsem, nesměla jsem se pohnout, zavřela jsem oči a jen jsem cítila, že to kovové úzké lůžko se mnou pomalu jezdí, podle závanu vzduchu jsem cítila, že jsem někam zajela, zase ven, něco kolem mne se hýbalo. Opravdu to nebolí, ale já jsem asi klaustrofobní... Srdce mi bušilo jak blázen, snažila jsem se myslet na příjemné věci, ale nešlo to, soustředila jsem se na to, že se nesmím pohnout tak hrozně, až jsem myslela, že to už nepřežiju.

Kdysi jsem tvrdila, že jsem ateista, čím jsem starší, tím míň si to myslím a v tom přístroji jsem si přeříkávala všechny modlitbičky, co mne kdysi naučily babička a kmotra. Když to skončilo, zeptala jsem se sestřičky, jestli jim tam už někdo umřel. Prý ne. Pan doktor mi na můj dotaz na chodbě řekl, že na páteři jsou degenerativní změny. Zeptala jsem se, zda mám rakovinu i v kostech a on podrážděně odpověděl, že na páteři jsou degenerativní změny a odkráčel. Jsem prostě blbka, vyděšená a další v řadě.  

To byl další krok, předoperační vyšetření mám všechna. Čekám. Slíbila jsem, že už budu hodná, nebudu skládat posměšné básničky, nebudu se na Neviditelném psovi přehadovat s opačně politicky smýšlejícími, z Facebooku mne beztak už vloni vyhodili, odpustím bývalé švagrové, která nám tolik ublížila, zavolám své bývalé kadeřnici a kámošce, kterou jsem zrádně opustila, když jsme se přestěhovali...

Vcelku se držím, jenom nesmím slyšet srdceryvné písně, nebo melodie z oblíbených oper, to pláču a vzlykám a děsím tím svého muže. Je mi ho líto, protože si na stará kolena pověsil na krk babu s rakovinou, pořídil si s ní domeček, teď musí zalívat rajčata, sbírat slimáky, sekat trávník, radši měl zůstat ve své ostravské věži, jak říkám jeho bývalému bytečku.

Můj příběh rakovina zdraví
Hodnocení:
(4.9 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Zajícová
Ufff... připomnělo mi to období před dvanácti lety... nebojte se a bojujte, život za to stojí!
Lenka Kočandrlová
Ještěže jsem dost zdravá a nepotřebuji podobná vyšetření....Sbírání slimáků 2x denně je rozhodně uklidňující činnost,ač ožranost na záhonech je šílená! Letos je hojnost malých slimáků okolo 1 - 3 cm,odnesla jsem jich do dáli už mnoho kyblíčků a stále vylézají další a další ....
Miloslava Richterová
Některé přístroje jsou šílené, ale potřebné, buďme rádi za ně. Řekla jsem si, prostě to vydržíš, vždyť jen ležíš, zavřela jsem oči a představovala si, že jsem úplně jinde :-) Přeji Vám hodně štěstí a zdraví!
Soňa Prachfeldová
Paní Jano, když ony ty vyšetření přímo člověka děsí, kdyby nějakým zázrakem se mohlo hned operovat, tak by psychika tolik netrpěla. Tolik lidí tím vším prošlo , tolik lidí se uzdravilo. Moje kamarádka s podobným onemocněním žije plným životem, jen když musí na kontroly, tak je z toho marod. Přiznám, že já taky. Jen nesmíme dovolit, aby nás strach zcela ovládl. To tak. Dobré to bude!
Jana Šenbergerová
Lepší postoj ke zdravotní nepohodě se snad ani najít nedá. Jsem si jistá, že jste to vzala za správný konec a ze souboje s nemocí vyjdete jako vítěz. Moc to přeji vám i vašemu muži, který je ochoten převzít na svá bedra starosti, které by vás příliš oslabily a měla byste míň sil k získání zdraví. Držím vám oběma pěsti.
Jana Jurečková
Byla jsem několikrát v nemocnici a to prostředí na mě působí děsivě. Vždy se celá klepu a nemám proč. 100x si říkám, že musím být statečná, ale to nefunguje. Já si nerada chodím měřit tlak, jsem ráda, když vypadnu ven. Ale Vám přeji, ať to dopadne a třeba to pomůže...
Naděžda Špásová
Jano, nic se nejí tak horké jak to vypadá. To bylo zřejmě jen CT. Bude zase dobře. Já jsem v době nemoci nesnášela magnetickou rezonanci. Je to tunel a já jsem zjistila, že trochu tou klaustrofobií trpím. V tunelu jsem byla víckrát. Držím palce, určitě všechno dobře dopadne.
Blanka Lazarová
Jani, přeji jen dobré a posílám ti sílu, abys to všechno zvládla. A musíš věřit, že to dobře dopadne. Věřím s tebou.
Anna Potůčková
Jani Libuška K. napsala moc pěkný komentář, já sama bych asi lepší nenapsala. Takže držím pěsti, aby bylo co nejméně bolestí a trápení! Život na naše bedra naloží někdy hodně těžké "balvany".....
Margita Melegova
Ctu kazdy Vas clanek, hledala jsem slova povzbuzeni, ale asi prani dalsich let bez trapeni a drzeni pesti pro stesti je to nejuprimnejsi co posilam.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?